21 Nd 250/2017 · Nejvyšší soud

takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1856/2017,

projedná a rozhodne

Okresní soud v Břeclavi.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor JUDr. Josef Lavička se sídlem exekutorského úřadu v Chebu podal dne 3. 5. 2017 u Okresního soudu v Břeclavi spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 31. 3. 2017 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 3 525 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného příkazu Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 16. 4. 2015 č. j. ČTÚ-8 890/2014-638/I. vyř. - HuJ.

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 12. 6. 2017 č. j. 53 EXE 1856/2017-14 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným bude věc předložena dle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky“. V odůvodnění uvedl, že „z připojeného nalézacího spisu vyplývá“, že povinná má trvalé bydliště na Slovensku, že povinná „neprochází CEO ani registrem obyvatel“, že exekuční titul byl doručen ustanovenému opatrovníkovi a že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2

exekučního

řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný

exekucí.

Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2017

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu