6 Azs 42/2023 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: odmítnuto pro nepřijatelnost MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

6 Azs 42/2023 - 25

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: E. H., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2021, č. j. OAM-44/ZA-ZA11-ZA21-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2023, č. j. 2 Az 31/2021-28, takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2021 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 - § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Důvodem podání žádosti byla žalobcova obava z pronásledování či vzniku vážné újmy z důvodu jeho arménské státní příslušnosti a místa jeho trvalého bydliště ve vesnici S., jejímž územím prochází po konfliktu v Náhorním Karabachu nová hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem; kvůli této skutečnosti nechtěli žalobci na arménské ambasádě vystavit nový cestovní doklad. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze zamítl. [3] Městský soud zrekapituloval, že žalovaný žalobcovy důvody pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany posoudil, avšak nedospěl k názoru, že by pro ně žalobci v Arménii hrozilo pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. že žalobce má možnost tzv. vnitřního přesídlení ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že skutečností, že by měl žalobce trvalou adresu na území, které přešlo od listopadu 2020 pod správu Ázerbájdžánu, nepozbývá arménského občanství a považoval za vysoce nepravděpodobné, že by žalobci z tohoto důvodu odmítli na arménské ambasádě vystavit nový cestovní doklad a odkazovali jej na ázerbájdžánskou ambasádu. Žalobce sám sdělil, že jeho rodina se přestěhovala v rámci Arménie na jiné místo

6 Azs 42/2023

a žalobci tedy nic nebrání návratu do země své státní příslušnosti a vyřizovat si cestovní doklad na arménských úřadech. Žalobce při pohovoru sdělil, že odešel z vlasti z ekonomických důvodů a možnost přestěhování na jiné místo v Arménii vyloučil proto, že nevidí možnost bydlení a práce. K tomu žalovaný uvedl, že příčinu žalobcova odjezdu z vlasti a důvody, proč není ochoten se do vlasti vrátit, byť na jiné místo, nelze podřadit pod důvody udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany. [4] S ohledem na výše uvedené se městský soud zabýval možnostmi vnitřního přesídlení žalobce, zhodnotil reálnost, přiměřenost, rozumnost a smysluplnost takového řešení dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007-93, a posoudil též kritéria nastíněná rozsudkem ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74. Na tomto základě soud vyhodnotil jako správný závěr žalovaného, podle nějž v případě žalobce nebyl naplněn důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť obava žalobce z pronásledování nebo vážné újmy se vztahuje pouze na část území Arménie, a proto v jeho případě připadá v úvahu přestěhování na jiné místo v Arménii. [5] Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se udělení humanitárního azylu. Žalovaný řádně zjistil a následně posoudil příhodná kritéria pro udělení humanitárního azylu (rodinnou, sociální a ekonomickou situaci žalobce, jeho věk a zdravotní stav), jeho závěry jsou dostatečné a srozumitelné, přičemž soud nedospěl k závěru, že by žalovaný jakkoliv překročil meze správního uvážení. [6] Soud se ztotožnil také s hodnocením žalovaného ohledně nenaplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, a to rovněž s ohledem na možnost žalobce přesídlit na jiné místo Arménie.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. [8] Městský soud se dle stěžovatele dostatečně nezabýval jeho konkrétní situací, pouze převzal argumentaci žalovaného. V průběhu řízení se podstatně změnily okolnosti v soukromém a rodinném životě stěžovatele, což městský soud nevzal dostatečně v úvahu. [9] Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval argumentaci uvedenou ve svém rozhodnutí a poukázal také na zjevnou účelovost podání žádosti o mezinárodní ochranu ze strany stěžovatele, neboť uvedl především ekonomické důvody své žádosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc rozhodovanou v řízení před městským soudem samosoudcem, a proto se soud podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. [12] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006

6 Azs 42/2023 - 26 pokračování Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [13] Stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly být vyřešeny jinak. Ačkoliv v kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení o přijatelnosti své kasační stížnosti, nijak je nekonkretizoval ani nepodložil. [14] Stěžovatel považuje rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný, neboť se dostatečně nezabýval jeho situací a pouze se ztotožnil se závěry žalovaného. [15] Nejvyšší správní soud ovšem konstantně judikuje, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto může soud v případech shody mezi svým názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47, a ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 Azs 71/2014-49). [16] Nadto v projednávané věci se městský soud neomezil pouze na přitakání žalovanému, s ohledem na žalobní námitky se v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz městským soudem uváděné rozsudky ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007-93 a ze dne

28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74) zabýval také otázkou naplnění podmínek pro možnost vnitřního přesídlení, jíž žalovaný odůvodnil nedůvodnost žalobcovy žádosti. [17] Stěžovatelovo tvrzení v kasační stížnosti o změně jeho soukromých a rodinných poměrů v průběhu řízení zůstalo ve zcela obecné rovině. Stěžovatel nekonkretizoval, v průběhu jakého řízení (zda správního či soudního) mělo ke změně dojít ani o jakou změnu se mělo jednat a jak se tato měla projevit v posouzení jeho žádosti. V žalobě přitom stěžovatel netvrdil jiné okolnosti, než které uvedl již ve správním řízení, a jak žalovaný, tak městský soud vzali v úvahu veškeré relevantní informace, které stěžovatel správnímu orgánu poskytl i které správní orgán sám opatřil. [18] Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal žádné pochybení městského soudu, natož takové, které by mohlo mít vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení [19] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s. [20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 větou první a odst. 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, část III. 4). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo

6 Azs 42/2023

na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. [21] O návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť kasační stížnost má odkladný účinek ze zákona (§ 32 odst. 2 a 5 zákona o azylu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2023

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.

předseda senátu