3 Azs 175/2022 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

3 Azs 175/2022 - 40

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobce: I. S. zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2022, č. j. 20 Az 16/2021 – 46,

takto:

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2021, č. j. OAM-731/ZA-ZA11-ZA10-2020, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne

13. 5. 2022, č. j. 20 Az 16/2021-46, zamítl.

[2] Z hlediska skutkového stavu věci vycházel krajský soud ze zjištění, že žalobce podal dne 20. 10. 2020 žádost o udělení mezinárodní ochrany, v rámci níž mj. uvedl, že je svobodný, bezdětný, bez náboženského vyznání, nebyl členem žádné politické strany, pouze v rámci prezidentských voleb konaných v roce 2012 působil za stranu Jabloko jako pozorovatel v N. v P. Ruskou federaci (dále jen „Rusko“) opustil v roce 2018, podal si přihlášku na ČVUT v Praze, kam byl přijat; poté pobýval částečně v Německu a v ČR, od června 2019 převážně jen v ČR; naposledy byl v Rusku 19. 10. 2019. V ČR pobýval na základě studentského víza, jehož platnost vypršela dne 7. 9. 2019. Následně mu byl vydán výjezdní příkaz na jeden měsíc; žalobce ovšem z ČR ale nevycestoval, což vysvětlil tím, že by musel na dlouhou dobu zůstat v Rusku, čemuž se snažil vyhnout. Svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil tím, že se v Rusku necítí bezpečně, neboť v roce 2017

3 Azs 175/2022

byl přijat zákon týkající se informací, jež by mohly urazit věřící. Sám žalobce byl do roku 2012 aktivní na sociálních sítích ve skupině ateistů a v této souvislosti na svém profilu zveřejnil fotomontáže o patriarchu Kirillovi; ty byly sice následně odstraněny, ale dle tvrzení stěžovatele je možné je nadále dohledat. Kvůli těmto příspěvkům na sociálních sítích se jej v březnu 2018 snažili kontaktovat nějací lidé, pravděpodobně od policie, načež si změnil zaměstnání, telefonní číslo i místo pobytu. V trestním rejstříku (který si vyžádal přes konzulát Ruské federace v Praze) nemá žádný trestní záznam. Žalobce dále tvrdil, že ve vlasti neměl žádné konkrétní problémy, jen v roce 2018 policie nechala u souseda papír, v němž bylo uvedeno, aby se dostavil na konkrétní místo a vysvětlil zde příspěvky zveřejněné na sociálních sítích. Problémy kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení měl dle svých slov pouze z důvodu zveřejněných předmětných fotomontáží. Příbuzné nikdo nekontaktoval, v zemi původu nemají žádné problémy. Ve správním spise jsou dále založeny dokumenty obsahující informace o bezpečnostní a politické situaci v Rusku a o dodržování lidských práv v této zemi. Z fotokopie cestovního dokladu dále vyplývá, že od března 2018 žalobce vstoupil na území Ruska nejméně v pěti případech a opustil toto území nejméně v šesti případech.

[3] Pokud jde o právní hodnocení věci, městský soud konstatoval, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, zajistil dostatek informací a srozumitelně uvedl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany považuje za účelovou s ohledem na dobu podání této žádosti poté, co žalobci bylo ukončeno pobytové oprávnění, a byla mu uložena povinnost opustit území ČR. Žalobce jako stěžejní důvod pro udělení mezinárodní ochrany uvedl obavu z pronásledování z důvodu zveřejnění fotomontáží s protináboženskou tématikou.

Městský soud tomuto názoru žalobce nepřisvědčil a konstatoval, že žalobce nečelil pronásledování ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o azylu ve spojení s čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU, což žalovaný dostatečně zdůvodnil. Ačkoliv městský soud vyslovil nesouhlas se závěrem žalovaného, že zveřejnění pěti příspěvků v roce 2012 „není možné považovat za zastávání nějakého názoru“ a naopak připustil, že „[i] ojedinělý projev názoru bude možné za určitých okolností hodnotit jako zastávání určitých názorů ve smyslu ustanovení § 12 písm.

b) zákona o azylu“, za podstatné označil individuální posouzení každého případu. K tomu uvedl, že z tvrzení žalobce, podle kterého ho v březnu 2018 hledaly neznámé osoby (pouze dle žalobcových domněnek se jednalo o policisty) nelze bez dalšího dovodit, že by se jednalo o skutečnost, která by zakládala odůvodněný strach žalobce z pronásledování dle zákona o azylu. Podle názoru městského soudu není přiměřeně pravděpodobné, že by státní orgány Ruska měly o žalobce v budoucnu projevit zájem a pronásledovat ho, a to i s ohledem na zjištění, že žalobce zemi opakovaně navštívil a pobýval zde (minimálně šestkrát od března 2018 a z Ruska bez problémů vycestoval) a také s přihlédnutím k neurčitosti tvrzeného kontaktu s neznámými (blíže nespecifikovanými) osobami, které se žalobce (potažmo jeho rodinu) nepokusily opakovaně kontaktovat.

Žalobcem sdělené obavy z pronásledování je třeba považovat za neopodstatněné a založené jen na subjektivních domněnkách; nebyl proto naplněn azylový důvod dle § 12 písm.

b) zákona o azylu. Dále městský soud uvedl, že navrhovaný důkaz případem M. M. se netýkal přímo žalobce, nemohl tak přispět k objasnění věci, a tudíž jej nebylo nutné provádět. Ani námitky brojící proti závěrům

3 Azs 175/2022 - 41 pokračování žalovaného o účelovosti podané žádosti neshledal městský soud důvodnými, neboť závěr o účelovosti žádosti nebyl sám o sobě důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany. Městský soud dodal, že institut mezinárodní ochrany nemůže nahrazovat postupy cizineckého práva, zejména podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V průběhu správního řízení žalobce neuvedl ani žádné skutečnosti, naplňující důvody dle § 13 a § 14 zákona o azylu.

[4] K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, spočívající v nedostatečném posouzení reálného nebezpečí a vážné újmy hrozící žalobci, se městský soud ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí žalovaného na str. 10 až 13, podle kterého žalobce neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by vyplývaly důvodné obavy hrozícího nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu a ani důvody naplňující azylový důvod dle § 14b tohoto zákona. V souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 (zásada non-refoulment) posuzoval městský soud i okolnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí, spočívající v existenci ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou; k tomu dodal, že tento konflikt probíhá pouze na území Ukrajiny, žalobci tak v případě návratu nehrozí vážná újma; žalobce navíc nežil v ani v blízkosti hranic Ruska s Ukrajinou.

[5] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou podřazuje pod důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

[6] Stěžovatel předně uvedl, že vzhledem k aktuální situaci mu v případě návratu do vlasti hrozí postih. Namítá, že napadené rozhodnutí (míněno zřejmě rozhodnutí žalované – pozn. NSS) se nijak nevěnuje politické aktivitě stěžovatele ve straně Jabloko, v níž se mj. angažoval také „opoziční předák Navalny“, který byl po bezprostředním návratu do vlasti vzat do vazby a odsouzen. Rusko v současné době přijalo legislativu potírající jakékoliv protistátní a protiválečné aktivity, tudíž dle stěžovatele by „obdobný postup byl fakticky uplatňován i v době posouzení žádosti“. Stěžovatel je přesvědčen, že Rusko nikdy neposkytovalo ochranu lidským právům a potíralo jakékoli projevy jdoucí proti náboženství či vládnoucí straně; vzhledem k událostem v roce 2022 má stěžovatel za to, že je nezbytné „vrátit řízení do nalézací fáze“. Rozhodnutí žalovaného je dle jeho názoru v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož se nijak nevypořádává s politickou aktivitou stěžovatele, na uplatněné žalobní námitky žalovaný reagoval selektivně (nikoliv nejdříve izolovaně a následně ve vzájemném kontextu). Stěžovatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 Ads 17/2007 – 66, v jehož odůvodnění je pojednáno o způsobu, jakým mají být v rozhodnutí vypořádána skutková zjištění; dle jeho názoru rozhodnutí žalovaného těmto požadavkům neodpovídá, neboť není zřejmé, jak žalovaný hodnotil důkazy (izolovaně i ve vzájemném kontextu). Dle názoru stěžovatele z dokazování vyplynulo, že je stěžovatel pronásledován pro své politické postoje, což v něm vytváří legitimní pocit obavy, který byl žalovaným bagatelizován.

3 Azs 175/2022

[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí i napadeného rozsudku městského soudu. K námitce, týkající se nedostatečného posouzení politické angažovanosti stěžovatele ve straně Jabloko, uvedl, že ta byla ve správním rozhodnutí dostatečně přezkoumána a stěžovatel v tomto směru v žalobě ničeho nenamítal. Rovněž namítaná nepřezkoumatelnost nebyla vytýkána konkrétně, ale pouze obecně. Žalovaný proto navrhuje, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost.

[8] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti [§ 104 in fine s. ř. s.], neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.

[9] S ohledem na to, jakým způsobem je stěžovatelem formulována kasační argumentace, považuje Nejvyšší správní soud za nutné připomenout, že řízení ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou. S výjimkami uvedenými v § 109 odst. 4 větě za středníkem s. ř. s. je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti (§ 109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.), a proto obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54). Rozsudek krajského soudu je tedy přezkoumáván v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v § 103 odst. 1 s. ř. s. Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení tohoto soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek [...] nelze nahradit ani zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem“ (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58).

[10] Stejně jako v jiných sporných řízeních je i v řízení o kasační stížnosti stěžovatel dominus litis. Je tedy výlučně v jeho dispozici, vymezit cestou formulace kasačních námitek konkrétní rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu kasačním soudem. Takto formulovanými kasačními námitkami je Nejvyšší správní soud vázán; nad jejich rámec může přihlédnout toliko k vadě zmatečnosti v řízení před krajským soudem nebo nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu (viz § 109 odst. 4 s. ř. s.).

[11] Z obsahu kasační stížnosti, rekapitulovaného v odst. [6] výše, je zřejmé, že stěžovatel nikterak nepolemizuje se závěry vyslovenými v napadeném rozsudku krajským soudem, ale namítá deficity skutkových zjištění žalovaného a celkové zhodnocení skutkového stavu věci v rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu. Jak již bylo vyloženo v odst. [9] výše, takové námitky nelze podřadit pod žádný z kasačních důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., neboť nesměřují proti rozsudku krajského soudu, který má být kasačním soudem přezkoumán. Nepřípustnost takové kasační argumentace je ještě umocněna tím, že stěžovatel požaduje, aby se kasační soud zabýval zcela novou

3 Azs 175/2022 - 42 pokračování argumentací, kterou neuplatnil ani v řízení před krajským soudem (srov. žalobní námitky založené na hrozbě pronásledování z důvodu publikování protináboženských fotomontáží, které byly krajským soudem vypořádány způsobem popsaným v odst. [2] až [4] výše a nyní nově uplatněná argumentace o angažovanosti stěžovatele ve straně Jabloko).

[12] Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že kasační stížnost stěžovatele je v celém rozsahu nepřípustná, neboť se opírá výlučně o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 odst. 1 s. ř. s. (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost pro nepřípustnost postupem podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 104 odst. 4 s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s., odmítnout.

[13] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 29. prosince 2022 Mgr. Radovan Havelec předseda senátu