Supreme Administrative Court dismissed tax appeal for inadmissibility due to failure to state specific legal grounds under administrative procedure code.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the taxpayer's cassation appeal as inadmissible because it merely repeated arguments from the lower court without citing specific statutory grounds. The court held that a simple expression of disagreement does not constitute a valid cassation complaint under the Administrative Procedure Code. Consequently, the appeal was rejected, and the court ordered the refund of the filing fee.
Legislator headnote
AI generated§ 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s.; § 104 odst. 4 s. ř. s.: A cassation appeal is inadmissible if it is based on grounds other than those listed in the statute or if it merely expresses general disagreement without specific legal arguments.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Daně - daň z příjmů
3 Afs 207/2020 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně Strategic Invest, s. r. o., se sídlem Praha 5, Za zámečkem 744/11, zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 857/18, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. 10 Af 38/2018-90,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně, advokáta Mgr. Libora Kapalína, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 8. 2017, č. j. 6258464/17/2005-52524- 109098, Finanční úřad pro hlavní město Prahu doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012 ve výši 19 745 180 Kč, a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 3 949 036 Kč. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila před žalovaným, který její odvolání rozhodnutím ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46064/18/5200-11431-711429, zamítl a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného není důvodná, a jakkoli žalovaný pochybil, pokud žalobkyni neprodloužil lhůtu k vyjádření podle § 115 odst. 3 daňového řádu, nemohlo mít toto pochybení (s ohledem na okolnosti věci) vliv na zákonnost žalobou
3 Afs 207/2020
napadeného rozhodnutí. Rovněž se obsáhle vyjádřil k ekonomické racionalitě posuzovaných obchodních transakcí, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný unesl své důkazní břemeno a prokázal naplnění objektivního i subjektivního hlediska zneužití práva žalobkyní; aproboval tak závěr daňových orgánů, že žalobcem uplatněný daňový náklad (smluvní pokuta) představoval krácení daňové povinnosti jiným způsobem ve smyslu § 23 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a porušení principu zákazu zneužití práva. Ztotožnil se i se závěry žalovaného ohledně důvodů pro neprovedení některých navržených důkazů a dále je rozvedl. Konečně městský soud vysvětlil, že poukaz žalobkyně na doktrínu minimálně nutných (esenciálních) výdajů byl v posuzované věci zcela nepřípadný.
[3] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž se odvolává na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem. Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.
[5] Podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení […] domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
[6] Jelikož je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, má právě na toto rozhodnutí reagovat a vést s ním právně kvalifikovanou polemiku. Proto také zákonodárce požaduje, aby byli stěžovatelé buď právně zastoupeni, nebo měli právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Pouhé doslovné opakování žalobních námitek tudíž nepostačuje k tomu, aby byla kasační stížnost způsobilá k projednání. Nutným důsledkem kasační stížnosti, jež je pouhou reprodukcí žaloby, je její odmítnutí; takový postup plně odpovídá zákonné úpravě institutu kasační stížnosti, jejímu účelu i dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu.
[7] Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského (městského) soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. Dále Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení uvedl, že „v kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. [Jeho] smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit
3 Afs 207/2020 - 75 pokračování přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější.“ Obdobně judikoval Nejvyšší správní soud například v usneseních ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 Afs 273/2019-50, ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 243/2020-14, nebo ze dne 2. 5. 2022, č. j. 6 As 71/2022-16; v těchto usneseních při odmítnutí kasační stížnosti též poukazoval na „extrémní shodu“ textu kasační stížnosti se žalobou s tím, že pouhé „kosmetické úpravy“ z takového podání přípustnou kasační stížnost neučiní.
[8] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále plyne, že pouhá citace zákonného ustanovení není důvodem kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s., a že stěžovatel je povinen namítané důvody nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu v kasační stížnosti uvést explicitně, čímž vymezí rozsah přezkumu. Vyjádření prostého nesouhlasu se závěry krajského soudu za kasační námitku považovat nelze. Konkrétní kasační námitky též nelze nahradit zopakováním námitek z odvolání či žaloby, neboť ty směřovaly proti jiným rozhodnutím, než které přezkoumává Nejvyšší správní soud (k uvedenému viz rozsudky ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004-75, ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005-74, ze dne
26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006-58, či ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS).
[9] V nyní projednávané věci stěžovatelka (prostřednictvím svého zástupce) do kasační stížnosti fakticky doslovně přepsala argumentaci obsaženou již v žalobě, kterou doplnila pouze o tvrzení, že podává proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Tyto důvody stěžovatelka nijak nerozvedla, jediné změny kasační stížnosti oproti žalobě spočívají v tom, že stěžovatelka nově připisuje (ze žaloby zcela převzatá) tvrzená pochybení a výhrady již nejen žalovanému (potažmo daňovým orgánům), ale rovněž městskému soudu. Ani třetí odstavec na straně [44], jakožto fakticky jediná část kasační stížnosti, která není přímo „opsaná“ ze žaloby, nezakládá její přípustnost; v této části se totiž stěžovatelka omezila toliko na vyjádření prostého (zcela obecného) nesouhlasu se závěry městského soudu, aniž by s nimi jakkoli věcně polemizovala. Kasační stížnost tedy nijak nereaguje na právní posouzení provedené městským soudem, který se ke všem žalobním bodům srozumitelně a komplexně vyjádřil, přičemž je z jeho rozsudku zřejmé, jaké důvody jej vedly k zamítnutí žaloby. Výše popsané závěry plynoucí ze zákona a judikatury jsou tudíž plně aplikovatelné i v tomto případě.
[10] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se kasační stížnost opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., a proto ji odmítl pro nepřípustnost podle § 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a § 120 s. ř. s.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[12] Podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, že bylli návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený
3 Afs 207/2020
poplatek. Nejvyšší správní soud rozhodl o odmítnutí předložené věci před jejím prvním projednáním, proto současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku. V souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích k tomu stanovil lhůtu 30 dnů.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 23. listopadu 2022
Mgr. Radovan Havelec předseda senátu