Legislator Case Law & Legislation
10 As 274/2018 ECLI:CZ:NSS:2018:10.As.274.2018.11 AI generated

Supreme Court dismissed appeal on jurisdiction, ruling prisons are internal units without independent decision-making power.

Case Number 10 As 274/2018
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation appeal regarding the proper court for an access-to-information case. The appellant argued that the specific prison was the competent authority, but the court held that prisons are merely internal organizational units of the national Prison Service. Consequently, jurisdiction lies with the court in the seat of the central Prison Service in Prague, not the regional court for the prison's location.

Legislator headnote

AI generated

§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; § 7 odst. 2 s. ř. s.; If a state administrative body's internal organizational unit lacks independent decision-making power granted by law, the court's territorial jurisdiction is determined by the seat of the central administrative body, not the unit.

Keywords

AI generated
administrative jurisdiction internal organizational units decision-making power access to information territorial competence Prison Service cassation appeal

Cited Legislation

AI generated
§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
§ 7 odst. 2 s. ř. s.
Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. shledal, že místně příslušným soudem k projednání žalobcovy věci je Městský soud v Praze, a proto mu věc postoupil.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
[10] NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.
[11] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.
§ 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
Postavení povinného subjektu stěžovatel přisuzuje věznici na základě § 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (dále jen „zákon o vězeňské službě“), podle něhož je ředitel věznice oprávněn činit za vězeňskou službu právní úkony.
§ 1 odst. 4 zákona č. 555/1992 Sb.
příloha č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, předsedících a státní správě soudů

Cited Case Law

AI generated
rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2008, čj. 3 Ans 8/2008-84
rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2008, čj. 3 Ans 8/2008-84).
rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, čj. 6 Ads 15/2011-143
rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, čj. 6 Ads 15/2011-143, nebo také usnesení NSS ze dne 28.
usnesení NSS ze dne 28. 11. 2012, čj. Nad 81/2012-71
6 Ads 15/2011-143, nebo také usnesení NSS ze dne 28. 11. 2012, čj. Nad 81/2012-71, č.
usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Procesní

10 As 274/2018 - 11

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci ochrany proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2018, čj. 31 A 154/2018-18, takto:

I. Žalobci s e n e u s t a n o v u j e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhal toho, aby byla Vězeňské službě České republiky, Věznici Rapotice, uložena povinnost vyřídit jeho žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou se domáhal poskytnutí informací ohledně personálního obsazení věznice, vzdělávání vězňů, zastoupení cizích státních příslušníků a péče o ně. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že povinným subjektem, a tedy správním orgánem, který zasáhl do žalobcových práv, je Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. shledal, že místně příslušným soudem k projednání žalobcovy věci je Městský soud v Praze, a proto mu věc postoupil.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasí s postoupením věci Městskému soudu v Praze, protože za povinný subjekt považuje Věznici Rapotice, jejíž sídlo se nachází v obvodu Krajského soudu v Brně.

10 As 274/2018

Postavení povinného subjektu stěžovatel přisuzuje věznici na základě § 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (dále jen „zákon o vězeňské službě“), podle něhož je ředitel věznice oprávněn činit za vězeňskou službu právní úkony.

[3] Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. K této žádosti NSS sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o postoupení věci nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jinými slovy, v případě stěžovatele není potřeba trvat ani na doložení zastoupení advokátem, jelikož je zřejmé, čeho se kasační stížností domáhá.

[4] Kasační stížnost není důvodná.

[5] Otázkou místní příslušnosti soudů k projednání žalob týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které byly směřovány na Vězeňskou službu České republiky, resp. jednotlivé věznice, se soud již zabýval, a to mj. v řízeních, která vyvolal právě stěžovatel (např. ve věcech sp. zn. 4 As 269/2018 a sp. zn. 9 As 400/2018). Stěžovateli jsou tedy závěry NSS k této otázce známy, proto je soud nyní jen stručně shrne.

[6] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný zpravidla ten soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podstatou této věci je určit správní orgán, který je povinen zabývat se stěžovatelovou žádostí o informace, a je tedy tzv. povinným subjektem.

[7] Za správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, pokud jí právní předpis svěří určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2008, čj. 3 Ans 8/2008-84).

[8] Pokud však zákon nevymezuje organizačním složkám správního orgánu, který je nadán celostátní působností, tedy vnitřním organizačním jednotkám, samostatnou rozhodovací pravomoc, nemohou takové organizační jednotky získat postavení správního orgánu podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Místní příslušnost soudu se v takových případech bude řídit sídlem správního orgánu s celostátní působností, nikoli sídlem jeho vnitřní organizační jednotky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, čj. 6 Ads 15/2011-143, nebo také usnesení NSS ze dne 28. 11. 2012, čj. Nad 81/2012-71, č. 2803/2013 Sb. NSS).

10 As 274/2018 - 12

pokračování

[9] Věznice jsou podle § 1 odst. 4 zákona o vězeňské službě organizačními jednotkami vězeňské služby jakožto orgánu státní správy s celostátní působností. Jelikož jim žádný zákon nevymezuje v oblasti poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím samostatnou rozhodovací pravomoc, nelze je pro účely určení místní příslušnosti soudu považovat za správní orgán. Krajský soud proto správně dospěl k závěru, že správním orgánem povinným projednat stěžovatelovu žádost o informace není Věznice Rapotice, ale Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze. K projednání stěžovatelovy žaloby je proto podle přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, místně příslušný Městský soud v Praze.

[10] NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

[11] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2018

Zdeněk Kühn předseda senátu