Nao 122/2017 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: nepodjatý soudce MATTER: Přestupky

Nao 122/2017 - 136

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: M. P., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. května 2016, č. j. KrÚ 39036/2016/ODSH/13, v řízení o námitce podjatosti samosoudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích JUDr. Jana Dvořáka vznesené žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 79/2016,

takto:

Soudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák n e n í vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 79/2016.

Odůvodnění:

[1] Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 19. července 2016 doručena žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. května 2016, č. j. KrÚ 39036/2016/ODSH/13, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 27. ledna 2016, č. j. OSA/P- 1009/15-D/108, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť porušil § 18 odst. 4 tohoto zákona tím, že dne 8. července 2015 v 8:38 hodin jako řidič motorového vozidla tov. zn. BMW, reg. zn. x jel na pozemní komunikaci v ul. Hradecká v Pardubicích ve směru od Masarykova náměstí k místní části Polabiny rychlostí 71 km/h (po odečtení tolerance měřícího zařízení), čímž dovolenou rychlost vyplývající z obecné úpravy na daném úseku (tj. 50 km/h) překročil o 21 km/h – měřeno při příjezdu ke stanovišti hlídky strážníků.

[2] Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného prostřednictvím Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, jímž byl zastoupen na základě generální plné moci ze dne 3. června Nao 122/2017

2016. Samosoudce JUDr. Jan Dvořák, jemuž byla žaloba přidělena k projednání a rozhodnutí, nařídil na den 1. března 2017 jednání, na něž žalobce i žalovaného předvolal (předvolání bylo zástupci žalobce doručeno dne 21. prosince 2016).

[3] Dne 1. března 2017 bylo krajskému soudu doručeno oznámení o změně právního zastoupení, k němuž byla předložena plná moc datovaná ke dni 27. února 2017, kterou žalobce zmocnil ke svému zastupování v řízení před krajským soudem Mgr. Václava Voříška, advokáta. Téhož dne doručil žalobce krajskému soudu námitku podjatosti předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka. V námitce žalobce uvedl, že jeho původní zástupce, Mgr. Jaroslav Topol, požádal dne 27. února 2017 Mgr. Václava Voříška o převzetí zastoupení žalobce.

Nový zástupce žalobci následně sdělil, že JUDr. Jan Dvořák je vůči němu patrně podjatý, přičemž žalobce v zájmu zajištění spravedlivého procesu souhlasil se vznesením námitky podjatosti. Podjatost JUDr. Jana Dvořáka vůči svému zástupci žalobce dovozuje z jeho postupu vůči Mgr. Václavu Voříškovi v jiných řízeních, v nichž tento advokát vystupoval jako zástupce či substituční zástupce jiných účastníků řízení. V prvé řadě žalobce jmenoval prohlášení soudce Jana Dvořáka, který měl v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 52 A 32/2015 na jednání dne 15.

června 2016 zástupci žalobce sdělit: „Zřídil jsem si na Vás složku, ještě nevím, co s ní udělám.“ Dalšího nevhodného chování se měl JUDr. Jan Dvořák dopustit na ústním jednání konaném dne 2. listopadu 2016 v rámci řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 52 A 15/2016, kdy zástupci žalobce sdělil, že jej neposlouchal dobře, aby se uklidnil a že byl rozčílen. V tomtéž řízení měl JUDr. Jan Dvořák pronést o zástupci žalobce nepravdivé tvrzení a měl v něm vzbuzovat obavy z podání případné stížnosti podle zákona o soudech a soudcích, přičemž zástupce žalobce „trpěl po incidentu se soudcem několik dní bolestí hlavy a poruchami nespavosti“, dále odmítl zástupci žalobce vysvětlit termín „in fraudem legis“ a použil nesprávný akademický titul ve vztahu k jiné soudkyni krajského soudu.

JUDr. Jan Dvořák dále formulací odůvodnění rozsudku ze dne 15. června 2016, č. j. 63 A 32/2015 - 32, vyjádřil vůči zástupci žalobce přehnanou podezíravost a v rozsudku ze dne 1. června 2016, č. j. 52 A 103/2015 - 69, urážel účastníka řízení zastupovaného Mgr. Václavem Voříškem. Na jednání konaném dne 8. února 2017 v rámci řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 52 A 35/2016 měl JUDr. Jan Dvořák zástupci žalobce zabránit ve vznesení argumentace ke včasnosti námitky podjatosti a označil jej za „známého svými dlouhými přednesy“.

[4] Dne 6. března 2017 byla přípisem č. j. 52 A 79/2016 - 130 Nejvyššímu správnímu soudu postoupena námitka podjatosti k rozhodnutí. JUDr. Jan Dvořák se k námitce vyjádřil v tom smyslu, že se necítí být podjatým a není mu známa žádná skutečnost, ze které by případné pochybnosti o jeho nepodjatosti měly vyplynout. Převzetí právního zastoupení žalobce Mgr. Václavem Voříškem označil za zcela účelové a samotnou námitku podjatosti považuje za pokus o obstrukci soudního jednání. Zástupci žalobce musely být v době převzetí zastoupení okolnosti uváděné v námitce podjatosti známy. JUDr. Jan Dvořák dále nepovažuje podání žalobce za námitku podjatosti, ale za souhrn různých podnětů podávaných zástupcem žalobce ve vztahu k jeho osobě.

[5] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat Nao 122/2017 - 137 pokračování

o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení podjatost soudce namítnout do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.

[6] Ze spisu předloženého krajským soudem vyplývá, že informace o osobě soudce byla žalobci poprvé zpřístupněna v usnesení ze dne 16. srpna 2016, č. j. 52 A 79/2016 - 34, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku. Toto usnesení bylo doručeno zástupci žalobce Mgr. Jaroslavu Topolovi, stejně jako poučení účastníků řízení o možnosti vznášet námitku podjatosti ze dne 12. října 2016, č. j. 52 A 79/2016 - 41. Až do 30. září 2016 činil za žalobce úkony právě Mgr. Jaroslav Topol a i úkony soudu byly adresovány jemu. Plnou moc Mgr. Václavu Voříškovi udělil žalobce až dne 27. února 2017 a soudu tuto skutečnost oznámil až společně s podáním námitky podjatosti, tedy dne 1. března 2017. O poměru JUDr. Jana Dvořáka ke svému zástupci se žalobce mohl dozvědět nejdříve ve chvíli, kdy se Mgr. Václav Voříšek stal jeho zástupcem, tedy dne 27. února 2017. Námitka podjatosti vznesená o dva dny později tedy byla uplatněna včas.

[7] Vyloučení soudce pro podjatost představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato výjimka vyplývá ze základního práva, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, které je jednou z esenciálních součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V zájmu zajištění nezávislosti a nestrannosti soudního rozhodování je tedy přípustné, aby v některých případech došlo k odnětí věci zákonným postupem určenému soudci a jejímu přikázání soudci jinému; k tomu však může dojít jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. dubna 2003 č. j. Nao 19/2003 - 16), tedy když je evidentní, že vztah soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům dosahuje intenzity vylučující nestranné rozhodování soudce [nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].

[8] Při rozhodování o vyloučení soudce nejde pouze o hodnocení jeho subjektivního pocitu, zda se cítí být podjatý či nikoli, nebo o hodnocení osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či jejich zástupcům, ale v konečném důsledku zejména o objektivní úvahu, zda lze s ohledem na veškeré okolnosti případu mít za to, že by soudce podjatý být mohl, přičemž tato úvaha musí vycházet z hmotněprávního rozboru skutečností, které k pochybnostem o nestrannosti soudce vedly [nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429) a ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)]. Mají-li pochybnosti o nepodjatosti soudce vyplývat z jeho poměru k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, může se jednat jak o poměr přátelský, tak nepřátelský, přičemž nepřátelský poměr musí pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci dosahovat určité intenzity (srov. např. již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94). Nao 122/2017

[9] Částí nyní vznášených námitek se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 7 As 158/2016 - 72, přičemž je neshledal důvodnými. Nejvyšší správní soud v citované věci posuzoval v rámci kasačního přezkumu dle § 103 odst. 1 písm.

c) s. ř. s. tvrzení stěžovatele, že JUDr. Jan Dvořák „dne 15. 6. 2016 sdělil zástupci stěžovatele [pozn. soudu – stejně jako v nyní projednávané věci se jednalo o Mgr. Václava Voříška], že se opakovaně dostavil jako advokát na nařízené jednání se zpožděním a že si na něj založil složku, kde si to eviduje a že ještě neví, co s touto složkou udělá“ a „o zástupci stěžovatele v rozsudku krajského soudu navíc tvrdí zcela nepravdivé údaje a to, že ‚volí opakující se, nikoliv již náhodnou a neúčelovou procesní strategii, kterou se buď snaží zmařit soudní jednání, či narušit alespoň jeho průběh. Tato strategie zpočátku spočívala v žádostech tohoto advokáta o odročení jednání a přeložení na jiný termín z různých jím uváděných důvodů. Například ve věci 52 A 13/2015 tvrdil, že se musí zúčastnit jiného jednání u Krajského soudu v Hradci Králové‘ JUDr. Jan Dvořák je vůči zástupci stěžovatele přehnaně podezíravý a zcela neobvykle na něj zaměřuje svoji pozornost.“.

[10] Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v citovaném rozhodnutí zohlednil, že stížnost zástupce žalobce na JUDr. Jana Dvořáka vyhodnotil místopředseda krajského soudu jako nedůvodnou, a dospěl k následujícímu závěru: „V odůvodnění napadeného rozsudku jsou proto následně jako obiter dictum obsaženy úvahy soudu o údajném obstrukčním a účelovém jednání zástupce stěžovatele, které má spočívat v tom, že se opakovaně dostavuje se zpožděním na nařízená ústní jednání. Z textu podrobného odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že tyto úvahy soudu měly bezprostřední vazbu na toto konkrétní řízení. Byly rovněž uvedeny i odkazy na řízení v jiných věcech, kdy se tento zástupce rovněž nedostavil včas na nařízené jednání. V tomto kontextu je proto nutné vnímat zmínku o složce, kterou si měl soudce na obdobné případy vést. Nepochybně je tím míněno, že soudce měl přehled o tom, že se jedná o opakované jednání žalobce, což bylo následně podrobně uvedeno v odůvodnění rozsudku. Šlo tedy o názor soudu na způsob výkonu advokátní činnosti zástupce stěžovatele. Podrobné odůvodnění této okolnosti má bezpochyby i preventivní funkci. Účastníci a jejich zástupci získali náhled soudu na takový procesní postup a mohou se tomu v budoucnu přizpůsobit. Osobní antipatie či nepřátelství, které by mohly důvodně zpochybnit nepodjatost předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, zde nejsou zřejmé. Postup JUDr. Jana Dvořáka nezakládá důvod k domněnkám o soudcově osobní zainteresovanosti v stěžovatelově věci ani o jeho vztahu k zástupci stěžovatele. Lze tedy uzavřít, že objektivní skutečnosti v daném případě nenasvědčují domněnce o soudcově podjatosti.“

[11] V usnesení ze dne 30. listopadu 2016, č. j. Nao 282/2016 - 92, k tomu Nejvyšší správní soud poznamenal: „Jestliže vyjádření JUDr. Jana Dvořáka o „složce“ a údajně pomlouvačné odůvodnění rozsudku nezaložila relevantní pochybnost o podjatosti soudce v rámci řízení, jehož se bezprostředně týkala, tím spíše nemohou objektivně narušit důvěru v nestrannost tohoto soudce v řízení jiném.“ Ani v nyní projednávané věci nevidí Nejvyšší správní soud důvod, proč se od závěrů vyslovených v rozsudku č. j. 7 As 158/2016 - 72 odchýlit, a plně se s nimi ztotožňuje.

[12] Další tvrzení uvedená v námitce podjatosti, totiž různá vyjádření JUDr. Jana Dvořáka během jednání, jichž se zástupce žalobce účastnil v pozici zástupce jiných účastníků řízení před krajským soudem, se týkají jeho postupu v jiných věcech, který je Nao 122/2017 - 138 pokračování

však zákonem výslovně z množiny důvodů zakládajících podjatost soudce vyloučen (srov. § 8 odst. 1 s. ř. s. in fine).

[13] Ze všech výše uvedených důvodů dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že samosoudce JUDr. Jan Dvořák není vyloučen z projednání a rozhodnutí výše uvedené věci.

[14] Závěrem Nejvyšší správní soud poznamenává, že pokud by se vznášení námitek podjatosti ze strany právního zástupce Mgr. Václava Voříška, resp. žalobce jeho prostřednictvím, vůči zákonným soudcům s obdobnými rysy jako v nyní posuzovaném případě opakovalo (převzetí právního zastoupení na poslední chvíli před nařízeným jednáním nebo při jednání se znalostí obsazení soudu, uplatňování důvodů pro vyloučení zákonného soudce, o nichž již Nejvyšší správní soud rozhodl, že důvod pro vyloučení zákonného soudce nezakládají), bude namístě zvážit, zda se nejedná o případ zneužití procesního práva, s důsledky nepřihlédnutí k takovému úkonu se zachováním možnosti vznést důvody pro vyloučení zákonného soudce až v případné kasační stížnosti proti konečnému rozhodnutí (srov. analogicky § 15b odst. 2 a 3 občanského soudního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Tomáš Langášek předseda senátu