Nad 250/2017 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Daně - ostatní

Nad 250/2017 - 16

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. Š., proti žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. 5500000413, 5600012311, o návrhu Krajského soudu v Hradci Králové na přikázání věci jinému soudu,

takto:

Návrh Krajského soudu v Hradci Králové na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 21/2017, jinému krajskému soudu s e z a m í t á .

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal dne 5. 4. 2017 k Nejvyššímu správnímu soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. 5500000413, 5600012311, ve věci návrhu žalobce na zastavení daňové exekuce pro částku 59 008 Kč a pro částku 7 586 Kč. Jelikož k projednání žaloby není v prvním stupni příslušný Nejvyšší správní soud, věc byla předložena Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) k dalšímu postupu.

[2] Krajský soud však následně předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu podle § 9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z důvodu, že žalobce brojí proti rozhodnutí krajského soudu, které vydal jako správní orgán, tudíž jsou soudci krajského soudu podle jeho názoru podjatí.

[3] Nejvyšší správní soud shledal návrh krajského soudu na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu nedůvodným.

[4] Podle § 9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Zmiňované ustanovení upravuje Nad 250/2017

případ tzv. nutné delegace, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako věcně a místně příslušný soud.

[5] Nejvyšší správní soud má za to, že návrh na tzv. delegaci nutnou podle § 9 odst. 1 s. ř. s. byl ze strany krajského soudu podán předčasně Již v usnesení ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 – 12 bylo stanoveno, že „pouhá skutečnost, že je žalovaným krajský soud (v daném případě Městský soud v Praze), automaticky neznamená, že by byli z projednávání a rozhodnutí takovéto věci vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu, a bylo tak třeba postupovat podle § 9 odst. 1 soudního řádu správního.“ V uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud odlišil situaci, kdy mají soudci příslušného správního senátu krajského soudu rozhodovat ve věci, v níž je žalován například jejich nadřízený soudní funkcionář (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004

- 70), od případů, kdy úseky, senáty či soudci ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti nejsou. Ve zmiňované věci, kde se jednalo o druhý uvedený příklad, proto Nejvyšší správní soud návrhu na delegaci nevyhověl. Právní názor vzešlý z tohoto rozhodnutí doposud nebyl zpochybněn postupem podle § 17 odst. 1 s. ř. s. Usnesením ze dne 30. 11. 2009, č. j. Nad 23/2009 - 32 bylo dále stanoveno, že „základním procesním předpokladem pro předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí dle § 9 odst. 1 s. ř. s. je předchozí vyloučení soudců správního úseku soudu v rozsahu neumožňujícím sestavit k projednání a rozhodnutí věci senát, a to vždy postupem dle § 8 odst. 3 s. ř. s. či dle § 8 odst. 5 s. ř. s.“. Ani zde Nejvyšší správní soud návrhu na přikázání věci nevyhověl a ani tento názor nebyl doposud překonán prostřednictvím rozšířeného senátu; je ostatně jen logickým doplňkem k řešení situací vzniklých při aplikaci předchozí teze.

[6] V projednávaném případě nebyla Nejvyššímu správnímu soudu před podáním návrhu na přikázání věc předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců, včetně např. jejich vyjádření. Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, jejich vyloučení není v dané věci s ohledem na okolnosti případu jednoznačně předurčeno, neboť žalobce ve své žalobě z dubna 2017 brojí proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, které tento orgán veřejné moci vydal v pozici správce daně při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce, přičemž toto rozhodnutí nebylo vydáno funkcionářem tohoto soudu, vůči němuž by soudci správního úseku byli podřízeni ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nelze tedy dovodit, že by soudci správního úseku krajského soudu byli z projednávání věci automaticky vyloučeni pro systémovou podjatost a že je proto nutné věc automaticky delegovat jinému správnímu soudu bez případného konkrétního rozhodnutí o vyloučení všech soudců tohoto soudu – srov. opačnou situaci popsanou v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. Nad 54/2017 - 19.

[7] Za situace, která nastala v projednávané věci, tedy že nelze bez dalšího říct, že všichni soudci krajského soudu jsou podjatí a že nelze sestavit senát, není návrh na delegaci nutnou podle ustanovení § 9 odst. 1 s. ř. s. důvodný. Nejvyšší správní soud proto návrh na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 21/2017 zamítl. Nad 250/2017 - 17 pokračování

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2017

JUDr. Petr Průcha předseda senátu