6 As 7/2017 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Ostatní

6 As 7/2017 - 21

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské nám. 6, Brno, o žalobě proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 5 As 97/2016 - 36, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2016, č. j. 30 A 153/2016 – 14,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2016, č. j. 30 A 153/2016 – 14, (dále „napadené usnesení“), kterým byla odmítnuta žaloba z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, jakými jsou mimo jiné i včasné podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 zákona č. 150/2002

Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost je

opožděná.

Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

6 As 7/2017

dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovateli zasláno do vlastních rukou na adresu jeho bydliště. Z údajů na doručence plyne, že stěžovatel si zásilku převzal dne 27. 10. 2016. Tímto dnem došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta k podání kasační stížnosti tak počala běžet následující den, tj. v pátek dne 28. 10. 2016 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.), a skončila ve čtvrtek dne 10. 11. 2016 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.), neboť tento den se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (doručení napadeného usnesení). Stěžovatel však kasační stížnost proti napadenému usnesení podal emailem se zaručeným elektronickým podpisem až dne 27. 12. 2016, tedy po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty k jejímu podání.

Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti napadenému usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona, neboť byla podána opožděně.

O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

JUDr. Petr Průcha předseda senátu