3 Azs 159/2017 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

3 Azs 159/2017 - 28

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce:

A. B., zastoupený JUDr. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2016, č. j. OAM-189/ZA-ZA11-ZA08- 2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

18. 5. 2017, č. j. 43 Az 28/2016 – 78, takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá p r á vo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Jiřímu Špeldovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4114,-Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2016. Tímto rozhodnutím žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

[2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu: Žalobce pochází z města M., které leží v Doněcké oblasti na Ukrajině, nachází ve frontové zóně a bylo poničeno boji. V současné době je v držení vládních sil. Ve městě stále ještě žijí rodiče žalobce, kteří neuprchli z města s ostatními. Žalobce má na Ukrajině i družku a syna, kteří bydlí v Ch. Jediným jeho azylovým důvodem je obava z bezpečnostní situace na Ukrajině a z nástupu do armády, potíže politického charakteru neuvedl, neměl rovněž nikdy žádné potíže se státními orgány.

3 Azs 159/2017

[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu, neboť se u něj nejedná o pronásledování z azylově relevantních důvodů, ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany, neboť konflikt na Ukrajině nemá totální povahu a žalobce může svou situaci řešit vnitřním přesídlením, např. za rodinnými příslušníky do Ch., který válečnými událostmi zasažen není. Rozhodnutí žalovaného proto vyhodnotil jako zákonné.

[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) formálně z důvodů uvedených v§ 103 odst. 1 písmeno a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně pak namítal, že soud nezhodnotil aktuální zprávy o situaci v M. z března a dubna roku 2017a správní orgán použil podklady v zásadě jen z roku 2015. Ve městě se přitom stále bojuje a situace zde je životu nebezpečná. Do Ch. ke své družce a synovi se přestěhovat nemůže, protože tu pro něj už není místo. Konstrukce, že by se mohl přestěhovat v rámci Ukrajiny, by pak popírala možnost získat mezinárodní ochranu, není-li konfliktem postižena celá země. Přesah vlastních zájmů spatřuje stěžovatel v posouzení otázky, zda v případě změny situace v zemi původu z důvodu válečného konfliktu je možné pro rozhodnutí učiněné dne 31. 5. 2016 použít zprávy, z nichž nejmladší je z října 2015 a pro posouzení doplňkové ochrany z ledna 2016. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

[6] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 –

39 je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je

– kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

[8] V projednávané věci považoval stěžovatel za otázku zásadního významu aktuálnost zpráv o situaci v místě jeho bydliště ve městě M. v Doněcké oblasti Ukrajiny. Nejvyšší správní soud však v této otázce jeho názor nesdílí. Je tomu tak především proto, že rozhodnutí žalovaného i napadený rozsudek krajského soudu nebyly primárně závislé na aktuální situaci v M. a nikdo nepopíral, že město leží v oblasti bojů a mohou tam občas probíhat ozbrojené srážky. Rozhodnutí bylo postaveno na jiných důvodech, především na tom, že stěžovatel nebyl v zemi původu pronásledován, a na tom, že špatnou bezpečnostní situaci v místě bydliště bylo možno řešit vnitřním přesídlením. Aktuálnost zpráv tedy

3 Azs 159/2017 - 29

nehrála při posouzení věci rozhodující roli. Dalším důvodem je pak skutečnost, že námitky stěžovatele jsou úzce navázány právě jen na konkrétní okolnosti jeho případu a vzpírají se jakémukoliv zobecnění. Žádnou právní otázku, kterou by bylo nutno zodpovědět v zájmu sjednocování judikatury, z nich nelze vytěžit.

[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.

[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

[11] Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu JUDr. Jiřímu Špeldovi přiznal Nejvyšší správní soud odměnu za jeden hlavní úkon právní služby podle § 7, § 9 odst. 4 písmeno d) a § 11 odst. 1, písmeno d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3100,-Kč, k níž náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 300,-Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaný je plátcem DPH byla úhrnná částka odměny a náhrady hotových výdajů s ohledem na ustanovení § 57 odst. 2 s. ř. s. navýšena o 21%, takže celková částka přiznaná k úhradě činí 4114,-Kč. Tato částka bude zástupci stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese podle § 60 odst. 4 s. ř. s. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. září 2017

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu