9 As 199/2016 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Procesní

9 As 199/2016 - 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:

V. P., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2016, č. j. 1018/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 9 A 66/2016 – 46, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení II. výroku v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované specifikovanému tamtéž.

[2] Byť stěžovatel splňuje první z podmínek pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, tj. jsou u něj dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, druhá z podmínek dle městského soudu naplněna nebyla.

[3] Ustanovení zástupce není nezbytné k ochraně stěžovatelových práv, neboť je schopen sám adekvátně argumentovat a hájit svá práva. Podaná žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně vylíčil tvrzené důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Projednávaná věc navíc není po skutkové ani právní stránce složitá. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel je vzhledem ke

9 As 199/2016

svému nepříznivému stavu upoután na lůžko. Právo na přístup k soudu může v projednávané věci dostatečným způsobem realizovat prostřednictvím písemných podání.

II. Obsah kasační stížnosti

[4] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že žalovaná je profesním sdružením advokátů, což mezi nimi vyvolává značnou nerovnováhu. Domnívá se, že z tohoto důvodu by měl být v řízení zastoupen advokátem. Navíc je těžce zdravotně postižený a trvale upoutaný na lůžko, což mu fakticky znemožňuje jakoukoli účast v řízení. Pokud mu nebude ustanoven advokát, bude mu fakticky zabráněno v přístupu k soudu. Rozhodnutí městského soudu považuje ve světle všech důkazů, které do řízení doložil, za šokující, absurdní, diskriminující a nepřípustné.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele směřuje proti rozhodnutí městského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce, nemusí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).

[6] Poté přistoupil k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem usnesení městského soudu v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] Podstatou projednávané věci je otázka, zda je k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné, aby byl v řízení před městským soudem zastoupen advokátem. Jedná se totiž o jednu z podmínek, která musí být podle § 35 odst. 8 s. ř. s. splněna pro ustanovení zástupce z řad advokátů, jehož hotové výdaje a odměnu hradí stát.

[8] Judikatura Nejvyššího správního soudu týkající se naplnění této podmínky je dlouhodobě stabilní a jasná. „Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka“ (viz rozsudek ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64, nebo ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 – 62). Je vhodné poznamenat, že novela s. ř. s. provedená zákonem č. 303/2011 Sb. vložila do citovaného ustanovení příslovce „nezbytně“, což mělo podle důvodové zprávy zdůraznit mimořádnost tohoto institutu (srov. tisk č. 319/0, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz).

[9] Podle obsahu žaloby je zjevné, že stěžovatel se bez problémů orientuje v hmotněprávních a procesních předpisech, zná svá práva a také je uplatňuje.

9 As 199/2016 - 28 pokračování V projednávaném případě nadto nejde o věc mimořádně složitou, jež by vyžadovala odbornou právní pomoc. Žalovaná napadeným rozhodnutím neurčila stěžovateli advokáta, neboť mu již byl ustanoven soudem. On tvrdí, že žádal o ustanovení advokáta pro věc jinou. Půjde tedy pouze o posouzení, zda žalovaná rozhodovala o ustanovení advokáta pro věc, pro kterou stěžovatel požadoval, případně o přezkum závěru, že již advokáta má. V takové situaci podmínky pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. naplněny nejsou.

[10] Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel je dle svého tvrzení trvale upoután na lůžko a nemůže se zúčastnit soudního jednání. S ohledem na výše uvedené je totiž nepravděpodobné, že před městským soudem vyvstane potřeba jakéhokoli dokazování, ostatně ani účastníci žádný důkazní návrh nevznesli. Nelze tedy předpokládat, že bude třeba nařídit jednání.

[11] Nejvyšší správní soud stejně jako městský soud uzavírá, že stěžovatel může v projednávané věci sám dostatečně hájit svá práva, podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 35 odst. 8 s. ř. s. proto naplněny nebyly.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil žádné z kasačních námitek ani neshledal vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. září 2016

JUDr. Radan Malík předseda senátu