Legislator Case Law & Legislation
3 As 102/2012 ECLI:CZ:NSS:2013:3.As.102.2012.25 AI generated

Supreme Court dismissed appeal against district court ruling denying legal aid due to lack of financial means and case complexity.

Case Number 3 As 102/2012
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation complaint against the regional court's decision to deny legal representation. The regional court found the appellant failed to prove his lack of financial means and that the case was too simple to require legal counsel. The Supreme Court upheld this, noting the appellant did not provide requested evidence of assets and the legal matter was straightforward.

Legislator headnote

AI generated

§ 110 odst. 1 s. ř. s.; § 60 odst. 1 s. ř. s.; § 120 s. ř. s.; The Supreme Administrative Court may dismiss a cassation complaint if the lower court correctly determined the applicant failed to prove financial inability to pay costs and the case did not meet the strict criteria for mandatory legal representation.

Keywords

AI generated
cassation complaint dismissal legal aid eligibility financial means proof mandatory legal representation administrative procedure costs

Cited Legislation

AI generated
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.
§ 60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §
§ 120 s. ř. s.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Ostatní

3 As 102/2012 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. R., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne

31. 10. 2011, č. j. MMB/0375488/2011, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, č. j. 41 A 3/2012 - 33, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ve věci dávky mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. Krajský soud nevyhověl návrhu žalobce jak z důvodu, že nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak i z důvodu nesplnění podmínky nezbytné potřeby zástupce k ochraně jeho práv.

K první podmínce krajský soud uvedl, že žalobce byl v nedávné minulosti majitelem několika bankovních účtů a také nemovitostí v katastrálním území Tečovice. Ačkoliv soud žalobce vyzval, aby doložil výpisy z těchto účtů, doklad o způsobu jejich likvidace a kopii písemné darovací smlouvy, kterou podle svého tvrzení převedl bezúplatně

3 As 102/2012

svůj spoluvlastnický podíl na těchto nemovitostech, neučinil tak, a soud proto dospěl k závěru, že si žalobce nesplnil svoji procesní povinnost doložit soudu, že nemá dostatečné prostředky na úhradu právního zastoupení v řízení. Tvrzení žalobce soud považoval s ohledem na konkrétní okolnosti případu za nepřesvědčivá a nevěrohodná. Zásada vyšetřovací se v případě zjišťování, zda žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neuplatní. Soud proto nemohl relevantní skutečnosti zjišťovat sám z úřední povinnosti, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.

1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50 (dostupný na www.nssoud.cz).

K druhé podmínce krajský soud uvedl, že se nejednalo o věc skutkově složito a žaloba byla sepsána tak, že byla způsobilá k projednání bez nutnosti jejího dalšího doplnění advokátem. K tomu krajský soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 5. 2004 ve věci vedené pod sp. zn. 4 As 21/2004, dostupný na www.nssoud.cz).

V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že ačkoliv soud dle svého tvrzení nezjišťoval jeho majetkové poměry, ve skutečnosti tak učinil, a navíc konal protiprávně a opíral se o zjištění, která jsou bezpředmětná a nevztahují se k rozhodné době. To stěžovatel považuje za evidentně kriminální jednání soudu a nezákonný postup, neboť ke zjišťování těchto údajů nedal souhlas. Stěžovatel dále tvrdí, že je od 2. 4. 2012 bez prostředků na živobytí, a nemůže si tedy ani zaplatit právního zástupce. Je přitom osobu bez právnického vzdělání a kvalifikované zastoupení potřebuje k ochraně svých ústavních práv.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích námitek uplatněných v kasační stížnosti a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci dvě platí v takovém případě stát.

Nejvyšší správní soud po posouzení případu dospěl k závěru, že u stěžovatele není splněna žádná ze zákonem požadovaných podmínek. Ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. umožňuje osvobodit účastníka na jeho žádost zčásti a ve výjimečných případech zcela od povinnosti platit soudní poplatek, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky. Důkazní povinnost zde přitom leží na žadateli, který se domáhá, aby mu byl ustanoven zástupce na náklady státu. V případě pochybností soudu o žadatelových tvrzeních a údajích, které soudu předložil, a za předpokladu, že to soud považuje za nutné, vyzve žadatele, aby své příjmové či majetkové poměry doložil prokazatelnějším a důvěryhodnějším způsobem prostřednictvím dalších důkazů. Jedná se přitom o procesní povinnost žadatele uvalenou na něho soudem, které je povinen vyhovět. Nutno poznamenat, že soud při zjišťování příjmových a majetkových poměrů účastníka není vázán žádným rozhodným obdobím a za důkaz může sloužit vše, co vede k utvoření komplexního skutkového základu pro posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku.

3 As 102/2012 - 26 pokračování

Nejvyšší správní soud proto považuje postup krajského soudu za zcela adekvátní, nevykazující žádné známky pochybení, tím spíše pak nezákonnosti či dokonce trestného činu. Naopak u stěžovatele je zřejmé, že nesplnil svoji procesní povinnost a požadované důkazy ke zjištění svých příjmových a majetkových poměrů nepředložil. Za této situace je ovšem na místě závěr, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u něj nejsou dány.

Stejně tak má Nejvyšší správní soud za to, že zastoupení advokátem není v projednávané věci nezbytně nutné k ochraně stěžovatelových práv. Předně je nutno poznamenat, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo novelou soudního řádu správního (zákon č. 303/2011 Sb.) ke zpřísnění podmínek pro ustanovování zástupce a zúžení této možnosti na případy vskutku závažné jak z hlediska svého dopadu na účastníka, tak i z hlediska právní náročnosti věci. Dále je nutno podotknout, že stěžovatel by uvedenou podmínku nesplnil ani podle dřívějšího, mírnějšího znění zákona a k němu se vztahující judikatury Nejvyššího správního soudu. V daném případě jde totiž o věc právně jednoduchou, kdy podmínky nároku na požadovanou dávku upravuje zákon č. 111/2006 Sb. v pouhých třech ustanoveních, přičemž ponechává široký prostor pro výklad pojmu „osoba, které s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým majetkovým a sociálním poměrům hrozí vážná újma na zdraví“. Žaloba pak zčásti směřuje k meritu věci a je projednatelná. Krajský soud tedy ani v tomto ohledu nepochybil, pokud uvedenou podmínku nepovažoval za splněnou.

Nejvyšší správní soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu netrpí vadami tvrzenými stěžovatelem. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §

120 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V řízení o kasační stížnosti byl jediným účastníkem, neboť podal kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu vydanému v dosud probíhajícím řízení o žalobě s účinky jen vůči své osobě, a proto soud o nákladech žalovaného nerozhodoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. března 2013

JUDr. Petr Průcha předseda senátu