6 Ads 32/2012 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu MATTER: Důchodové pojištění - starobní důchod

6 Ads 32/2012 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: S. Š., zastoupené JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1 - Nové Město, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2011, č. j. X1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2011, č. j. 2 Ad 52/2011 - 21, takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2011, č. j. 2 Ad 52/2011 - 21, se ruší.

II. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2011, č. j. X1, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalobkyni s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, JUDr. Ladislavu Kolačkovskému, advokátu, se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1 - Nové Město, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně podala dne 27. 1. 2011 žádost o přiznání dávky důchodového pojištění - starobního důchodu, kterou žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 18. 3. 2011, č. j. X, pro nesplnění podmínek ustanovení § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť žalobkyně nezískala potřebných 25 let pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala

6 Ads 32/2012 - 45

žalobkyně námitky, které žalovaná rovněž zamítla rozhodnutím ze dne 18. 4. 2011, č. j. X1. Posléze uvedené rozhodnutí žalobkyně napadla žalobou.

[2] K žalobním námitkám žalobkyně, že žalovaná nezhodnotila veškeré doby zaměstnání, které žalobkyně získala na území ČR i SR a že jí žalovaná neporadila, jak dohledat důkazy o odpracovaných letech u již neexistujících zaměstnavatelů, Městský soud v Praze konstatoval, že se podařilo prokázat dobu pojištění žalobkyně v období od 24. 2. 1965 do 13. 1. 2006, tedy v rozsahu 20 roků a 290 dnů. Tyto doby pak žalovaná zohlednila v osobním listu důchodového pojištění žalobkyně a na tomto základě pak rozhodla o nepřiznání starobního důchodu, neboť žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění. Podle městského soudu je tedy na žalobkyni, aby prokázala další dobu pojištění, která by jí měla být zohledněna. Proto Městský soud v Praze žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností, v níž uplatňuje kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka především namítá, že žalovaná nevyvinula odpovídající snahu k prošetření všech jí uváděných základních pracovněprávních vztahů a ostatních souvisejících skutečností. Stěžovatelka má za to, že nelze s odkazem na § 12 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, eliminovat zásadu oficiality a povinnost správního orgánu zjistit dostatečně stav věci. Takový postup by podle stěžovatelky bylo třeba kvalifikovat jako porušení ústavně garantovaného práva na přiměřené zabezpečení ve stáří ve smyslu čl. 30 odst. 2 Listiny a je v rozporu s povinnostmi správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Právě tento postup správního orgánu vede k nepřípustnému zkrácení práv žalobce a k závažné procesní vadě, v jejímž důsledku je napadené správní rozhodnutí nezákonné.

[4] Jestliže jsou splněny podmínky pro účast na důchodovém pojištění, je podle stěžovatelky povinností státu tyto skutečnosti evidovat a celkově systém důchodového pojištění obstarávat.

[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

[6] Poté, co Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost splňuje všechny formální náležitosti, přistoupil k jejímu věcnému posouzení a dospěl k závěru, že je důvodná.

[7] Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka v žádosti o starobní důchod uvedla, že požaduje zohlednit doby pojištění podle údajů vyplývajících z evidence žalované (od roku 1971 do roku 2011) a skutečnost, že od roku 2011 byla

6 Ads 32/2012 - 46

vedena v evidenci úřadu práce. Stěžovatelka v žádosti rovněž poukázala na to, že pracovala i na území Slovenské republiky, ale že konkrétní dobu si již nepamatuje. O této žádosti rozhodla žalovaná zamítavým rozhodnutím, k němuž byl přiložen osobní list důchodového pojištění, z něhož vyplývá, že stěžovatelce byly zohledněny doby pojištění v různých časových úsecích v letech 1965 - 1996 (28 časových úseků v délce přibližně od jednoho měsíce do 3,5 roku). Celkově tak byla stěžovatelce zhodnocena doba pojištění 20 let a 290 dnů. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka námitky. Jejich první argumentační linie se týkala zhodnocení doby péče o její tři syny, druhá pak celkové doby pojištění – stěžovatelka zde konkrétně požadovala zaslat přehled zaměstnání, kterým odpovídají zhodnocené doby pojištění v osobním listu důchodového pojištění a měla za to, že v období mezi 15. a 18. rokem věku pracovala více než 282 dnů, že je tedy o starobní důchod „ošizená“ a potřebuje zjistit, které zaměstnání (resp. doby pojištění) jí nebylo zohledněno. Námitky byly žalované doručeny dne 13. 4. 2011. Dne 18. 4. 2011 pak žalovaná námitky zamítla a napadené správní rozhodnutí potvrdila. Ve vztahu k celkové době pojištění žalovaná uvedla pouze to, že stěžovatelka dosáhla důchodového věku dne 14. 1. 2006 a že ke dni vydání napadeného rozhodnutí získala 20 let a 290 dnů pojištění a nesplnila tak zákonnou podmínku pro přiznání starobního důchodu. K tomuto rozhodnutí pak žalovaná pravděpodobně přiložila přehled jednotlivých zaměstnavatelů stěžovatelky, který není součástí správního spisu (skutečnost, že se tak stalo, zdejší soud dovodil z rozhodnutí o námitkách, v němž je obsah příloh vyznačen, a z žaloby, kde s tímto přehledem stěžovatelka polemizuje). Teprve ve vyjádření k žalobě pak žalovaná konkrétněji vysvětlila, že stěžovatelkou tvrzené odpracované doby u dvou zaměstnavatelů nezohlednila, neboť tito zaměstnavatelé již zanikli.

[8] Nyní posuzovaný případ je oproti ostatním věcem týkajícím se starobního důchodu poněkud nestandardní vyšším počtem zaměstnání stěžovatelky a tedy i větší roztříštěností získané doby pojištění. Tento aspekt se promítá i do osobního listu důchodového pojištění, který byť byl přiložen k správnímu rozhodnutí, nijak nenapomáhá lepší orientaci v zohledněných (a především pak v nezohledněných) dobách pojištění, neboť neobsahuje přehled jednotlivých zaměstnání stěžovatelky, ale pouze výčet jednotlivých prokázaných dob pojištění bez dalšího. Skutečnost, že takto pojatý osobní list důchodového pojištění poměrně výrazně limitoval stěžovatelku v dalším postupu ve věci, vyplývá i z jejích námitek, v nichž tvrdila, že jí žalovaná nezohlednila všechny doby pojištění, a za účelem další procesní obrany se domáhala přehledu jednotlivých zohledněných zaměstnání (resp. dob pojištění).

[9] Žalovaná však ve svém žalobou napadeném rozhodnutí námitku, že stěžovatelce nebyly zohledněny všechny doby pojištění, nijak nereflektovala. Omezila se pouze na konstatování získané celkové doby pojištění (odstavec vztahující se k této námitce čítá pouhých pět řádků, z nichž dva jsou navíc pouhou citací zákonného ustanovení). V potaz ji vzala snad pouze tím, že přehled jednotlivých zaměstnavatelů stěžovatelky, u nichž

6 Ads 32/2012 - 47

stěžovatelce odpracované doby uznala, k rozhodnutí pravděpodobně přiložila. Žalované však za dané situace nic nebránilo zahrnout přehled zaměstnání a jim odpovídajících dob pojištění do samotného rozhodnutí. Tento postup by s ohledem na celkovou roztříštěnost a nepřehlednost stěžovatelkou získaných dob pojištění byl nanejvýš žádoucí a zajistil by přezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí. Žalovaná by se tak nejen vypořádala s námitkami stěžovatelky, ale rovněž by ozřejmila své úvahy o tom, jak dospěla k celkové době pojištění 20 let a 290 dnů, kterou stěžovatelka ve svých námitkách problematizovala.

[10] Nejvyšší správní soud v této souvislosti již ve své judikatuře vícekrát zdůraznil, že „není žádného důvodu neklást na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o důchodových věcech jako rozhodnutí o opravném prostředku stejné požadavky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí jako v ostatních věcech“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 - 43, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V posuzovaném případě je tedy třeba požadovat po žalované, aby se ve správním rozhodnutí, jímž rozhoduje o námitkách účastníka řízení, vypořádala se všemi jeho námitkami a uvedla úvahy, kterými se při rozhodování řídila.

[11] Podle dosavadní judikatury správních soudů může soud nedostatečné odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí překlenout, když jsou „skutkové údaje, z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu, a skutkové a právní úvahy správního orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu alespoň v základních rysech bez pochyb rekonstruovatelné“ (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 1996, č. j. 6 A 825/95 - 7). Tento závěr je výrazem toho, že „účelem soudního přezkumu správních rozhodnutí není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy, a že tak lze poněkud slevit z nároků na dodržení jinak zcela oprávněných požadavků § 47 správního řádu z roku 1967 (jeho obdoby ve správním řádu)“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007 ve věci sp. zn. 6 Ads 87/2006).

[12] V posuzovaném případě však nelze výčet zaměstnání, kterým odpovídají zohledněné doby pojištění, přehledným způsobem zjistit ani ze spisového materiálu. Žalovaná byla usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 7. 2012, č. j. 6 Ads 32/2012 - 38, vyzvána, aby ve stanovené lhůtě soudu předložila úplný správní spis týkající se posuzované věci, který splňuje požadavky ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (tedy se soupisem všech součástí včetně příloh s určením data, kdy byly do spisu vloženy), a to s ohledem na to, že se povinnost vést řádně správní spis v plném rozsahu vztahuje i na orgány správy sociálního zabezpečení. Správní spis, který byl soudu předložen dne 27. 7. 2012, tyto požadavky ani v nejmenším nesplňoval. Vzhledem k tomu, že jeho obsah tvoří podání, záznamy, rozhodnutí a další dokumenty, které se vztahují i ke starším žádostem stěžovatelky o starobní či invalidní důchod, a že jednotlivé dokumenty nejsou žádným

6 Ads 32/2012 - 48

způsobem očíslovány a seřazeny, není ze správního spisu vůbec seznatelné, ze kterých podkladů žalovaná při vydání rozhodnutí vycházela a jakými úvahami se přitom řídila (není tak zřejmé, zda se v případě staršího dokumentu vloženého do novější části spisu jedná o podklad pro rozhodnutí o žádosti o starobní důchod z roku 2011 či o důsledek nedbale vedeného správního spisu). To vše navíc za situace, že přehled zaměstnání stěžovatelky, které žalovaná pravděpodobně přiložila k rozhodnutí o námitkách a od něhož se odvíjí argumentace stěžovatelky v soudním řízení, není součástí správního spisu vůbec.

[13] Z uvedeného tedy vyplývá, že ani informace vyplývající ze správního spisu nepomohou soudu překlenout nedostatečné odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, které je samo o sobě nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.

[14] Pokud žalovaná považovala argumenty stěžovatelky v námitkách za příliš vágní, nic jí nebránilo stěžovatelce přehled zaměstnání, která jí byla zohledněna, zaslat v průběhu řízení o námitkách a současně ji vyzvat k doplnění jejího podání. Tento postup, byť časově náročnější (řízení o námitkách by netrvalo pouhých pět dnů), by stěžovatelce umožnil zaujmout konkrétní procesní obranu již v řízení o námitkách, tedy ještě ve správním řízení, nikoli až v samotné žalobě.

[15] Další námitka v kasační stížnosti stěžovatelky pak směřovala k tomu, že žalovaná dostatečně nesplnila svou poučovací povinnost a povinnost zjistit úplný skutkový stav, čímž se dopustila zásadní vady řízení. Rovněž v této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na ledabyle vedený správní spis, který neobsahuje dostatečné podklady svědčící pro to, že žalovaná těmto svým zákonným povinnostem dostála.

[16] Nejvyšší správní soud odkazuje na svou předchozí judikaturu, z níž plyne, že i v řízení ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení je třeba postupovat podle základních zásad stanovených v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Mezi základní zásady, které ukládá správní řád pro činnost správních orgánů, patří podle § 4 správního řádu to, že veřejná správa je službou veřejnosti. Ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu ukládá správnímu orgánu povinnost podle svých možností vycházet osobám dotčeným jeho rozhodováním vstříc. Podle § 4 odst. 1 správního řádu je přitom nutné volit takové řešení, které bude odpovídající danému případu. Konkrétní vyjádření této zásady spočívá v povinnostech poskytnout dotčeným osobám přiměřená poučení o jejich právech a povinnostech, odpovídající jejich zdravotnímu stavu a schopnostem, pomoci odstranit rozpory bránící řádnému projednání a rozhodnutí věci, pomoci napravit vady podání, vyřídit věci bez zbytečných průtahů či volit takový postup, který co nejméně zatíží osoby dotčené činností správních orgánů (srov. např. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 6 Ads 13/2006 - 51, či ze dne 10. 5. 2012, č. j. 6 Ads 157/2011 - 56). Nejen správní řád, ale i zákon

6 Ads 32/2012 - 49

č. 582/1991 Sb. ukládá v § 6 odst. 4 písm. l) příslušným orgánům provádějícím sociální zabezpečení poskytovat občanům odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení. Vedle povinnosti řádně odůvodnit své rozhodnutí tedy žalovaná porušila i povinnost informovat stěžovatelku pro ni srozumitelným způsobem o dalších možnostech, jak doložit spornou dobu zaměstnání, a povinnost poskytnout odbornou pomoc při zajišťování podkladů pro správní rozhodnutí.

[17] V daném případě tedy byly důvody pro zrušení rozhodnutí správního orgánu již v řízení před městským soudem a zdejší soud tedy aplikoval § 110 odst. 2 s. ř. s., podle kterého může v takové situaci Nejvyšší správní soud spolu se zrušením rozsudku městského soudu rozhodnout rovněž o zrušení rozhodnutí správního orgánu, tedy žalované.

[18] Dle § 110 odst. 3 s. ř. s. byl Nejvyšší správní soud povinen rozhodnout o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu.

[19] Přestože byla stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení neuplatnila a ani ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto zdejší soud rozhodl tak, že se jí právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

[20] Dále je třeba opětovně rozhodnout o náhradě nákladů řízení před městským soudem, vzhledem k tomu, že rozhodnutí městského soudu bylo výrokem I. tohoto rozsudku Nejvyšším správním soudem zrušeno, a to včetně výroku o nákladech řízení, který je výrokem akcesorickým a který zněl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Stěžovatelku je ve světle tohoto rozhodnutí nutno v řízení před městským soudem považovat za úspěšnou a má tedy na náhradu nákladů řízení proti žalované právo podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že však ve své žalobě ani v průběhu soudního řízení své právo na náhradu nákladů řízení neuplatnila, soud jí náhradu nákladů řízení o žalobě nepřiznal.

[21] Stěžovatelce byl usnesením ze dne 17. 4. 2012, č. j. 6 Ads 32/2012 - 29, ustanoven zástupcem JUDr. Ladislav Kolačkovský, advokát, se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha – Nové město. Ustanovenému advokátovi se přiznává odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně za sepis doplnění kasační stížnosti, která činí 500 Kč (podle § 7 bod 2. ve spojení s § 9 odst. 2 advokátního tarifu). Dále se ustanovenému zástupci přiznává paušální náhrada hotových výdajů ve výši

300 Kč (podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že je ustanovený

6 Ads 32/2012 - 50

zástupce plátcem DPH, zvyšuje se mu odměna o tuto daň. Celkově tedy ustanovenému advokátovi byla přiznána částka 960 Kč, k jejíž výplatě byla stanovena přiměřená lhůta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2012

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu