8 As 45/2010 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Tisk, rozhlas, televize

8 As 45/2010 - 95

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: CET 21 spol. s r.o., se sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5, Praha 5, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2009, čj. vav/4086/09, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2009, čj. 6 Ca 233/2009 - 40, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009, čj. vav/4086/2009, uložil žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“), za porušení povinnosti dle § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání. Zároveň uložil žalobci povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení. Porušení povinnosti se žalobce dopustil tím, že dne 30. 3. 2008 v čase 21:13:29 hodin odvysílal v premiéře na programu Nova reklamu SAZKA (mutace 157), označenou žalobcem jako sponzor pořadu, přičemž tato reklama nebyla oddělena od ostatních částí vysílání, jak požaduje zákon o vysílání.

II. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. Namítl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro neurčitost výroku, neboť pojem „mutace“ není zákonným pojmem, z něhož by mělo vyplývat, jaký konkrétní obsah se pod ním skrývá. Protože existuje několik verzí sponzorského vzkazu, není jisté, o jakou verzi se má jednat.

8 As 45/2010 - 96

Namítl rovněž, že jeho deliktní odpovědnost za správní delikt zanikla. Rozhodnutí o uložení pokuty, které bylo žalobci doručeno dne 22. 6. 2009, napadl žalobou, která má podle § 61 odst. 6 zákona o vysílání odkladný účinek. Rozhodnutí tedy nenabylo právní moci a žalobcova odpovědnost za delikt zanikla dne 2. 7. 2009. Rozhodnutí žalovaného považoval za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Nesouhlasil s popisem spotu, ani s jeho vyhodnocením a právní kvalifikací. V posuzovaném případě byl sponzorován pořad X faktor. Pokud se ve spotu objevil hrací tiket, byly v jeho políčkách „zpívající osoby“ a šlo tudíž o dovolenou evokaci spojení sponzorského vzkazu s pořadem. Ve spotu je výslovně uvedeno, že se jedná o sponzorský vzkaz, obsahuje základní údaje o osobě sponzora a jeho produktech, které jsou zmiňovány pouze obecnou charakteristikou. Spot neobsahoval výzvu ke koupi nebo spotřebě. Cílem vzkazu bylo zvýšení povědomí veřejnosti o aktivitách sponzora. Žalovaný se nevypořádal s námitkou, že členy věrnostního klubu se mohou stát i osoby, které nesází. Zmínky o věrnostním klubu tedy nelze považovat za propagaci za účelem prodeje. Věrnostní klub i koník, který se ve spotu objevuje, jsou součástí ochranné známky sponzora. Závěr žalovaného nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Žalobce nebyl předem podle § 59 zákona o vysílání upozorněn na porušení zákona a správní spis upozornění neobsahuje. Žalovaný překročil při ukládání pokuty meze správního uvážení a neposoudil všechna zákonná kritéria.

[3] Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že ve výroku rozhodnutí je skutek popsán nezaměnitelným způsobem. Při posuzování zániku deliktní odpovědnosti nelze zaměňovat právní moc rozhodnutí a odklad jeho vykonatelnosti. Odkladný účinek žaloby podle § 61 odst. 6 zákona o vysílání nemá vliv na běh prekluzivní lhůty pro uložení pokuty. Rozhodnutí žalovaného však shledal městský soud nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. I když byl v rámci hodnocení předmětného spotu v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmíněn hrací tiket, který společnost SAZKA, a. s. využívá pro své loterijní hry, žalovaný vyhodnotil tento spot jako reklamu především z důvodu upozornění na věrnostní klub. Za této situace bylo na žalovaném, aby se náležitě a přezkoumatelně vypořádal s otázkou, co představuje „věrnostní klub“. Zda se jedná o produkt, službu dané společnosti či jinou formu prezentace činnosti společnosti a jakým způsobem je jeho prezentací naplňován charakter reklamy. Žalovaný tak neučinil a nevypořádal se ani s námitkou, že členy věrnostního klubu se mohou stát nejen osoby, které sází, ale i ty, které vůbec nesází. Rozhodnutí shledal městský soud nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů též v otázce splnění podmínky předchozího upozornění na porušení povinností podle § 59 odst. 1 a 3 zákona o vysílání. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani z obsahu správního spisu nevyplývá, kdy a v jaké věci byla upozornění vydána. Námitku týkající se hodnocení kritérií při ukládání pokuty shledal městský soud důvodnou, pouze pokud jde o kritérium závažnosti věci. Žalovaný v rámci tohoto kritéria uvážil tak, že žalobci bylo vydáno upozornění na porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání se stanovením lhůty k nápravě. Jak však již bylo uvedeno, z odůvodnění rozhodnutí nebylo zřejmé, kdy a v jaké věci bylo upozornění vydáno, a nevyplynulo to ani z obsahu správního spisu. Proto nebylo možné k takto hodnocenému kritériu přihlédnout.

III.

8 As 45/2010 - 97

[4] Rozhodnutí městského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Ke splnění podmínky předchozího upozornění podle § 59 zákona o vysílání odkázal na své vyjádření k žalobě, kde označil dvě rozhodnutí o uložení upozornění žalobci na porušení právní povinnosti. Byl proto oprávněn přistoupit k uložení pokuty. Tyto skutečnosti jsou navíc žalobci známy z jeho podnikatelské činnosti a všechna relevantní rozhodnutí mu byla řádně doručena. Městský soud k této skutečnosti nepřihlédl. Nezabýval se argumenty stěžovatele a rozhodnutí soudu není v tomto ohledu odůvodněno.

[5] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů co do vyhodnocení předmětného spotu jako reklamy. Žalobou napadené rozhodnutí a vyjádření k žalobě obsahují obšírné a vyčerpávající zdůvodnění, proč stěžovatel považoval dané sdělení za reklamu, čím jsou naplněny jednotlivé definiční znaky reklamy, v čem spočívá prezentace výrobku a přímá nabídka divákům. Městský soud se zaměřil v tomto kontextu na jediný prvek, kterým je věrnostní klub SAZKA. Spot je v celém svém kontextu reklamou a nelze se zaměřit pouze na jednu jeho konkrétní část. Dynamičnost spotu, hudba a slovní doprovod ve svém propojení tvoří reklamní sdělení. Věrnostní klub, nový produkt sponzora, který SAZKA nabízí, představuje konkrétní službu, propagovanou v reklamě. Nebylo podstatné, zda je tento klub službou nebo produktem, ale že byl předkládán a nabízen divákům a spotřebitelům slovy „máme pro vás nový věrnostní klub“. Tato skutečnost je znakem reklamy a tak také byla uvedena v rozhodnutí stěžovatele. Městský soud nehodnotil sdělení jako celek a nevzal v úvahu odůvodnění stěžovatele. Tím se dopustil nepřípadného zúžení problematiky a právního posouzení případu.

IV. [6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl ve vztahu k předchozímu upozornění podle § 59 zákona o vysílání, že nedostatky odůvodnění správního rozhodnutí nemohou být zhojeny ve vyjádření správního orgánu k žalobě. Správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů v části týkající se vyhodnocení předmětného spotu jako reklamy. Stěžovatel se v rozhodnutí skutečně nezabýval námitkou žalobce týkající se věrnostního klubu. Řádným způsobem se nevypořádal ani s kritériem pro uložení pokuty spočívajícím v závažnosti věci. Žalobce konečně upozornil na skutečnosti, že stěžovatel rozhodnutím ze dne 5. 2. 2010 zastavil správní řízení z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty.

V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.).

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Nejprve je třeba připomenout, že městský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Nezaujal závazné stanovisko k tomu, zda byl předmětný spot reklamou nebo sponzorským vzkazem. Stěžovatel namítl, že městský soud nesprávně posoudil otázku nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro

8 As 45/2010 - 98

nedostatek důvodu týkajících se vyhodnoceného spotu jako reklamy. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je k této otázce relativně stručné, avšak je z něj zřejmé, že za produkt, který je nabízen, považoval žalovaný věrnostní klub. Odůvodnění se stručně se rovněž vypořádalo s námitkami, které žalobce ve správním řízení uplatnil.

[10] Nejvyšší správní soud považuje za potřebné k této otázce doplnit, že předmětný spot má ve skutečnosti dva produkty, u kterých lze uvažovat, že jsou divákům nabízeny. Samotné sázení prostřednictvím vyplnění sázecího tiketu a dále produkt označený jako „nový věrnostní klub“. Část spotu, kde se postava zpěváka mění v sázkový tiket, by izolovaně nazírána mohla být vyjádřením obecně známé skutečnosti, že sázení probíhá prostřednictvím vyplněného tiketu. Spolu s označením společnosti SAZKA a pořadu, který je sponzorován, by bylo lze uvažovat, že jde o působení směrem k vytvoření dobrého jména společnosti.Velmi podstatná je však zvuková složka, zejména v části, kdy se sděluje „a pozor, máme pro vás nový věrnostní klub“. Tím je zcela zřejmě nabízen nový produkt – věrnostní klub. Není v této souvislosti rozhodné, zda je třeba za členství v klubu zaplatit, či zda se lze členem stát bezplatně. Stejně tak není podstatné, zda se členem lze stát jen v souvislosti s podáním sázenky, nebo i bez účasti na hře. Podstatné je, že je v předmětném spotu divák o jeho existenci informován, a to nikoli pouze obecně, ale tak, že je onen klub určen pro něj. To vše za užití výrazu „a pozor“, který má jednoznačně dynamický a přesvědčovací charakter. Jeho účelem je, aby divák jednak zbystřil pozornost, a rovněž, aby se připravil na informaci, které je právě užitím tohoto spojení nejvýznamnější z celého spotu, na informaci o novém věrnostním klubu. Protože je třeba spot posuzovat jako celek a obrazovou a zvukovou složku společně, může divák získat dojem, že sázení je od nynějška komfortnější, neboť je zde věrnostní klub, který tu dříve nebyl. V této souvislosti viděno pak předmětný spot obsahuje pobídku k sázení s tím, že nyní je sázení lepší, neboť SAZKA má nový věrnostní klub. Spot nemusí tudíž být interpretován pouze jako reklama na nový produkt sponzora - věrnostní klub - jak stručně uvádí stěžovatel na třetí straně žalobou napadeného rozhodnutí, ale jako pobídka k sázení obecně.

[11] Stěžovatel zpochybnil závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů v otázce splnění podmínky předchozího upozornění podle § 59 zákona o vysílání.

[12] Nejvyšší správní soud se upozorněním podle § 59 zákona o vysílání opakovaně zabýval (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, čj.

6 As 21/2007 - 109, ze dne 30. 5. 2008, čj. 4 As 35/2007 - 120, ze dne 10. 2. 2010, čj.

6 As 17/2009 - 94). Dospěl k závěru, že povinnost upozornit provozovatele vysílání na porušení povinnosti stanovené zákonem o vysílání je nezbytným předpokladem pro uložení sankce. Není-li tato povinnost splněna, je případná sankce uložena nezákonně. Je třeba, aby správní orgán (stěžovatel) v průběhu každého správního řízení, jež je ukončeno uložením sankce, postavil na jisto, že povinnost předchozího upozornění byla splněna. Již v okamžiku zahájení řízení o správním deliktu musí být zřejmé, zda byl daný předpoklad naplněn, neboť v případě chybějícího upozornění nemůže být řízení ukončeno v souladu se zákonem. Splnění této povinnosti může stěžovatel deklarovat již v oznámení o zahájení správního řízení. Nejvyšší správní soud přitom ve věci sp. zn. 6 As 17/2009 aproboval postup stěžovatele, který v rozhodnutí o uložení sankce za správní delikt označí předchozí

8 As 45/2010 - 99

upozornění, tedy doloží splnění všech podmínek pro sankcionování provozovatele vysílání. Při přezkumu správního rozhodnutí pak hodnotí správní soud k námitce provozovatele vysílání, zda správní orgán splnil povinnost předchozího upozornění na porušení povinnosti. Posuzuje přitom vazbu (souvislost) mezi jednáním, na něž byl provozovatel jako na nezákonné dříve upozorněn, a nyní postihovaným jednáním. Z tohoto důvodu je v zájmu správního orgánu, aby pečlivě odůvodnil své rozhodnutí v tomto směru tak, že při přezkumu nebude pochyb o souvislosti předchozího upozornění s postihovaným jednáním.

[13] Stěžovatel uvedl v napadeném rozhodnutí k naplnění podmínky předchozího upozornění podle § 59 zákona o vysílání, že „[z]a porušení tohoto ustanovení [§ 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání] byla účastníku řízení vydána v minulém období upozornění Rady se stanovením lhůty k nápravě ihned. Při následném porušení dané povinnosti přistoupila Rada k uložení pokuty, tak jak je uvedeno ve výroku“. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývá, jakým konkrétním způsobem stěžovatel splnil povinnost stanovenou v § 59 zákona o vysílání, neboť neoznačil konkrétní upozornění, a to ani v části rozhodnutí, která se týká odůvodnění výše uložené sankce. Ze správního spisu není zřejmé, že by stěžovatel kdykoliv v průběhu správního řízení poukázal na splnění povinnosti předchozího upozornění. Splněním podmínky podle § 59 zákona o vysílání se stěžovatel nezabýval ani v oznámení o zahájení správního řízení a ve správním spisu nejsou založeny žádné listiny, ze kterých by bylo možné usuzovat na to, že podmínka předchozího upozornění byla splněna.

[14] Městský soud proto správně vytkl stěžovateli, že z rozhodnutí ani z obsahu správního spisu není zřejmé, kdy a v jaké konkrétní věci bylo žalobci vydáno upozornění a zda byla splněna podmínka ve smyslu § 59 odst. 1 a 3 zákona o vysílání. Rozhodnutí stěžovatele je v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože neumožňuje správnímu soudu přezkoumat, zda byl naplněn jeden z předpokladů pro uložení sankce za spáchání správního deliktu podle § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání. Nejvyšší správní soud proto neshledal stížní námitku důvodnou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 8 As 46/2010 - 81).

[15] Skutečnost, že splnění podmínky podle § 59 zákona o vysílání doložil stěžovatel ve vyjádření k žalobě, nemohla na závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ničeho změnit. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, nemůže být nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení dodatečně zhojen ve vyjádření žalovaného k žalobě (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13.

10. 2004, čj. 3 As 51/2003 - 58, ze dne 19. 12. 2008, čj. 7 As 2/2007 - 119). Městský soud tedy postupoval správně, pokud nepřihlédl k upozorněním označeným ve vyjádření k žalobě, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí nemůže být zhojena doplněním argumentace až v rámci řízení před správním soudem.

[16] Městský soud správně zrušil napadené rozhodnutí a výrok jeho rozsudku stojí na důvodech, které v řízení před Nejvyšším správním soudem v podstatné míře obstály. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

8 As 45/2010 - 100

[17] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť výslovně sdělil, že úhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepožaduje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 17. března 2011

JUDr. Michal Mazanec předseda senátu