2 Azs 3/2011 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

2 Azs 3/2011 - 89

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: D. A., zastoupené JUDr. Markétou Sitkovou, advokátkou se sídlem Jaltská 7, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010, č. j. 64 Az 120/2007 – 69, takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. [1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla včas podanou kasační stížností shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR (dále „žalovaný“) ze dne 10. 12. 2007, č. j. OAM-1- 916/VL-07-11-2007. Tímto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta její žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. [2] Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně označuje důvod vymezený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy důvod spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [3] V kasační stížnosti nejprve shrnuje důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu. Žádost podala proto, že se cítila ona a její dcera ohrožena na životě a zdraví praktikami ze strany místní mafie, která stěžovatelce dlouhodobě vyhrožovala a

2 Azs 3/2011 - 90

požadovala tzv. výpalné. Do České republiky se vydala proto, aby zde mohla se svou dcerou žít klidný život a byla chráněna před mafií. [4] Krajský soud podle stěžovatelky dospěl k nesprávnému závěru, že požádala úmyslně o mezinárodní ochranu z důvodu, že jí bylo uděleno správní vyhoštění. Pokud krajský soud dospěl k závěru, že podmínky pro udělení azylu nejsou dány, neboť stěžovatelka netvrdila ani neprokázala důvod udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, aplikace tohoto ustanovení nebyla posouzena dostatečně. Krajský soud nevzal v úvahu skutečnosti o situaci stěžovatelky na Ukrajině, nezabýval se jejími tvrzeními o tom, jaké nebezpečí jí hrozí. Stěžovatelka má za prokázané, že jí na území jejího domovského státu hrozí pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu. [5] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ustanovení § 107 s. ř. s.

III. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jeho rozhodnutí a rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Pro řízení o kasační stížnosti odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. [7] Žalovaný má za to, že v případě stěžovatelky bylo dostatečně zřejmé, že svou vlast opustila dobrovolně a žádost o udělení mezinárodní ochrany použila v rozporu s účelem institutu azylu. Pokud se stěžovatelka a její dcera cítily ohroženy na životě a zdraví praktikami ze strany místní mafie, nic jim nebránilo obrátit se s žádostí o pomoc na příslušný orgán v zemi původu. [8] Stěžovatelka objektivně mohla o udělení azylu požádat dříve. Do řízení o udělení mezinárodní ochrany vstoupila až poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění (za pokus o nezákonný přechod hranice z České republiky do Německa). Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítnout.

IV. [9] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti nejprve zabýval otázkou její přijatelnosti ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. Nepřijatelnost ve věcech mezinárodní ochrany, jejímž následkem je odmítnutí kasační stížnosti, musí být podle tohoto ustanovení vyslovena Nejvyšším správním soudem v případě, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné na www.nssoud.cz). [10] Při posouzení toho, zda kasační stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, nemohl zdejší soud přehlédnout, že se námitkou, kterou stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje (nebezpečí útoků ze strany soukromých osob v zemi původu), již dříve ve skutkově obdobné situaci vícekrát zabýval. Nejvyšší správní soud vyjádřil přesvědčení, že pronásledování soukromými osobami (vyhrožování, vydírání)

2 Azs 3/2011 - 91

nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany za situace, kdy se žadatel o mezinárodní ochranu nepokusil řešit své problémy s příslušnými orgány domovského státu, které jsou funkční a potřebnou pomoc poskytují; důvodem pro udělení azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se stěžovatel skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout (viz např. rozsudky ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne

31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, konkrétně v případě Ukrajiny pak rozsudek ze dne

18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, publ. pod č. 101/2004 Sb. NSS, vše dostupné na www.nssoud.cz). [11] Stěžovatelka v kasační stížnosti neuvádí, že by se obrátila s žádostí o pomoc na příslušné orgány domovského státu, resp. že by jí pomoc ze strany orgánů veřejné moci byla odepřena, a ze spisového materiálu rovněž nevyplývá, že by byla v tomto ohledu jakkoli aktivní. Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54 (dostupné na www.nssoud.cz), „obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu.“ [12] Lze tedy shrnout, že přijatelnost kasační stížnosti nemůže být založena na potřebě řešit tuto právní otázku, neboť se jedná o otázku, k níž se opakovaně a podrobně zdejší soud již v minulosti vyjádřil. [13] Vedle toho nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že stěžovatelka požádala o udělení mezinárodní ochrany až koncem roku 2007; v České republice však pobývala od konce listopadu roku 2006, od 22. 8. 2007 na základě povolení k dlouhodobému pobytu.

Žádost o mezinárodní ochranu podala až poté, kdy jí bylo (dne 15. 9. 2007) uloženo správní vyhoštění na dobu tří let za nezákonné překročení hraničního přechodu z České republiky do Německa. Jak v této souvislosti Nejvyšší správní soud judikoval, o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového (srov. rozsudek ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, dostupné na www.nssoud.cz). Podání žádosti o mezinárodní ochranu za situace, kdy bylo stěžovatelce uloženo správní vyhoštění, ačkoliv žádost mohla objektivně podat již dříve (doba pobytu stěžovatelky na území České republiky k tomu byla dostatečně dlouhá), lze proto považovat za ryze účelové. [14] Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

Shledal ji proto nepřijatelnou a podle ustanovení § 104a s. ř. s. ji odmítl. Stěžovatelčinou žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval, jelikož ten plyne automaticky z ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu v nyní účinném znění. [15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

2 Azs 3/2011 - 92

V Brně dne 8. února 2011

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu