Supreme Administrative Court dismisses appeal due to death of plaintiff before one-time pension payment became due.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation complaint against a final administrative decision denying a one-time pensioner's contribution. The plaintiff died in 2008, before the statutory deadline for the one-time payment expired, preventing any successor from acquiring the claim. The court ruled that because the right to the specific lump sum vanished upon the statutory cutoff date, no legal successor could step into the plaintiff's shoes to continue the proceedings.
Legislator headnote
AI generated§ 107 odst. 2 o. s. ř.; § 63 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb.; § 55 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb.; § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. A claim for a one-time pensioner's contribution expires on a fixed date and does not survive the death of the entitled person if the claim was not due at the time of death, thereby precluding the appointment of a legal successor.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Důchodové pojištění - ostatní
6 Ads 60/2005 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: Mgr. V. R., zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004 č. x, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005, č. j. 22 Cad 8/2005 – 19, takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též stěžovatelka) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o vydání rozhodnutí o poskytnutí jednorázového příspěvku důchodci podle bodu 7, čl. XXIX z. č. 237/2004 Sb. s odůvodněním, že nárok na jednorázový příspěvek důchodci ve výši 1000 Kč má fyzická osoba, která má nárok na výplatu důchodu z českého systému důchodového pojištění, popřípadě části tohoto důchodu alespoň za část měsíce června 2004. Tento nárok stěžovatelce nebyl přiznán, neboť jí v červnu 2004 výplata důchodu z českého důchodového pojištění nenáležela.
Z připojeného spisu 6 Ads 53/2003 Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka dne
6. 6. 2008 zemřela. Dnem úmrtí stěžovatelky zaniklo i její právní zastoupení advokátkou JUDr. Irenou Strakovou. V době smrti žil se stěžovatelkou ve společné domácnosti její manžel Ing. J. R.
Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí–li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Nejvyšší správní soud při posuzování podmínek řízení dospěl nejprve k závěru, že povaha věci sama o sobě nebrání pokračování v řízení, neboť přezkum zákonnosti správního rozhodnutí typově neodpovídá překážkám demonstrativně vypočteným v ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. a úmrtí stěžovatelky by na meritorní posouzení věci nemělo bez dalšího žádný vliv. Při úvahách o procesním nástupci zemřelé stěžovatelky
6 Ads 60/2005 - 45
v projednávané věci pak musel Nejvyšší správní soud zohlednit především zvláštní právní úpravu obsaženou v z. č. 237/2004 Sb. Ten ve svém ustanovení čl. XXIX bodu 7 uvádí, že v řízení o tomto rozhodnutí, včetně podání opravných prostředků ve správním řízení, se postupuje obdobně jako ve věcech důchodového pojištění. Právní nástupnictví ve věcech dávek důchodového pojištění pak upravuje ustanovení § 63 z. č. 155/1995 Sb.
Podle § 63 odst. 1 cit. zákona zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti. Podle odst. 3 nároky přecházející na osoby uvedené v odst. 1 nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.
Jak vyplývá z výše uvedeného, jednorázový příspěvek důchodci by zde s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu nebyl předmětem dědictví, procesní nástupce v projednávané věci tedy nemůže být určen z okruhu dědiců podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř., nýbrž podle zvláštního zákona, na nějž toto ustanovení odkazuje. Jediným v úvahu přicházejícím procesním nástupcem zemřelé stěžovatelky je tak s ohledem na citované ustanovení § 63 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb. její manžel Ing.
J. R., který s ní žil v době smrti v domácnosti na adrese M. 206, Ž. Nejvyšší správní soud má však za to, že ani jmenovaný se procesním nástupcem zemřelé stěžovatelky v projednávané věci nestal. Právní nástupce zemřelého oprávněného totiž může nabýt nároku pouze na částky splatné do dne jeho smrti, tato podmínka však v projednávaném případě splněna není a hlavně už ani splněna být nemůže. Napadeným rozhodnutím, které je pravomocné a vykonatelné, nebyl stěžovatelce požadovaný nárok přiznán, takže z rozhodnutí jí do dne smrti žádný nárok na výplatu dávky nevznikl a žádné částky tudíž splatné nebyly.
Pokud by se jednalo přímo o dávku důchodového pojištění, mohl by nárok na výplatu vzniknout ještě dodatečně, protože soud v rámci přezkumného řízení může dospět k závěru, že jsou splněny podmínky nároku na dávku a její výplatu. Ustanovení § 55 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb. k tomu pak výslovně uvádí, že nárok na důchod nezaniká uplynutím času, přičemž nárok na výplatu důchodu zaniká podle § 55 odst. 2 cit. zákona ve tříleté lhůtě, která však neplyne po dobu řízení o dávce. Zde by tedy jmenovaný právním nástupcem zemřelé stěžovatelky byl a do přezkumného řízení soudního by jako její procesní nástupce vstoupil (ostatně takto soud postupoval ve věci 6 Ads 53/2003).
V případě jednorázového příspěvku důchodci však čl. XXIX, bod 8 z. č. 237/2004 Sb. stanoví jinak a uvádí, že nárok na výplatu příspěvku důchodci zaniká dnem 30. 6. 2005. Ke dni smrti stěžovatelky zde tedy neexistoval žádný, již ani potenciální nárok na výplatu částky příspěvku, který by jmenovaný mohl nabýt, a nejsou tudíž splněny ani podmínky pro jeho procesní nástupnictví v přezkumném řízení soudním posuzujícím zákonnost správního rozhodnutí o tomto nároku.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatelka zemřela a tudíž ztratila způsobilost být účastníkem řízení, aniž by podle zvláštního zákona bylo možno určit jejího procesního nástupce ve věci. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je svojí povahou neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
6 Ads 60/2005 - 46
V takovémto případě nemá podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. ledna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu