Supreme Administrative Court dismissed appeal for inadmissibility due to lack of specific procedural grounds under administrative procedure law.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation complaint, ruling it inadmissible because it relied solely on general grounds rather than specific statutory defects. The appellant cited provisions of the Administrative Procedure Act but failed to concretize how the lower court's decision suffered from the alleged procedural flaws. Consequently, the court held that the appeal did not meet the strict requirements for admissibility under the relevant legal provisions.
Legislator headnote
AI generated§ 103 odst. 1 s. ř. s.; § 104 odst. 4 s. ř. s.: A cassation complaint is inadmissible if it relies exclusively on grounds other than those specified in the law, particularly when the appellant merely cites statutory categories without concretizing specific procedural defects in the lower court's decision.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Sociální ochrana – Sociální pomoc
3 Ads 50/2010 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: JUDr. Ing. P. G., Ph.D., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/233, Praha 6, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5, se sídlem nám. 14 října 1381/4, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného o námitce podjatosti ze dne 26.
8. 2009, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2010, č. j. 5 Ca 215/2009 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas kasační stížnost, která směřuje proti výše uvedenému usnesení, kterým byl osvobozen od soudních poplatků a dále mu byla ustanovena zástupkyně pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 215/ 2009 - 19, Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová, advokátka se sídlem Muchova 9/233, Praha 6.
Stěžovatel kasační stížností napadl výrok č. II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2010, č. j. 5 Ca 215/2009 – 48, kterým mu byla uvedená zástupkyně ustanovena. Stěžovatel ocitoval ust. § 103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) a přiřadil k nim tvrzení, která se nevztahovala k projednávané věci. Stěžovatel zejména upozornil na nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a vznesl řadu procesních výtek, jenž se ovšem týkaly usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 215/2009 – 19.
Uchopitelným jádrem jeho námitek je vyjádření nedůvěry vůči zástupkyni, kterou stěžovatel vnímá jako nepřátelskou vůči jeho osobě, dle jeho mínění se jedná o konfidentku StB, navíc zástupkyně stěžovatele se nezaměřuje na správní soudnictví a nemá tudíž k jeho zastupování oprávnění ani zkušenosti.
3 Ads 50/2010 - 98
V podání ze dne 12. 3. 2010 ustanovená zástupkyně stěžovatele uvedla, že s ohledem na to, že vztah důvěry mezi advokátem a klientem je základním předpokladem pro poskytování právních služeb, žádá, aby její ustanovení bylo zrušeno. Aniž by stěžovatel zástupkyni jakkoli kontaktoval a dále si ověřil svá nepravdivá tvrzení, vyjadřuje nedůvěru vůči její osobě a zcela bezdůvodně jí uráží a pomlouvá.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, tzn. z hlediska splnění podmínek řízení.
Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení klade na stěžovatele požadavek, aby jím tvrzené důvody kasační stížnosti byly svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které soudní řád správní vymezuje v ustanovení § 103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti. Pokud takové obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v § 103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). V tomto závěru Nejvyšší správní soud odkazuje např. ke svému usnesení ze dne 18. 3. 2004, čj. 1 As 7/2004 - 47.
V posuzovaném případě by přicházely v úvahu pouze důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení; zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce; nebo nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Výše uvedené kasační důvody jsou však jen pouze obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Kasační stížností je pak Nejvyšší správní soud vázán (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). Na jedné straně sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikované pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen § 103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
Kasační stížnost stěžovatele řádnou specifikaci důvodů neobsahovala, stěžovatel jednak nepatřičně vznesl její důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s., k důvodu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. připojil tvrzení s věcí nesouvisející a důvody podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nekonkretizoval.
3 Ads 50/2010 - 99
Stěžovatelem další tvrzené důvody, tedy vyjádření nedůvěry vůči ustanovené zástupkyni stran její odbornosti, evidenci ve svazcích StB a konečně jejím vztahu ke stěžovateli, pod žádný z výše uvedených zákonných důvodů podřadit nelze.
Kasační stížnost stěžovatele se tak opírá výhradně o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., a proto je nepřípustná.
Již nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává:
Stěžovatel může uplatnit návrh na ustanovení jiného zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Důvody, které zástupkyně stěžovatele uvedla ve vyjádření ke kasační stížnosti, lze uplatnit v žádosti o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení o kasační stížnosti v souladu s § 19 zákona o advokacii, resp. § 32 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.
Je proto na místě uzavřít, že podaná kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody než které předpokládá zákon, a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl podle § 104 odst. 4 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Petr Průcha předseda senátu