Supreme Court dismisses appeal on administrative costs exemption due to lack of funds and hopeless case.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court rejected the appellant's cassation appeal against a lower court's refusal to grant fee exemption and appoint a legal representative. The lower court found the appellant's claim of having no income to be uncredible and noted the lawsuit was clearly unsuccessful as it challenged an act excluded from judicial review. The court upheld this decision because the appellant failed to meet the burden of proof for financial hardship and the case lacked any prospect of success.
Legislator headnote
AI generated§ 36 odst. 3 s. ř. s.; § 35 odst. 8 s. ř. s.: A court may refuse fee exemption if the applicant's claim of insufficient means is uncredible or if the case is manifestly unsuccessful, and appointing a representative requires meeting these same substantive conditions.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: zamítnuto MATTER: Obyvatelstvo - evidence, doklady
2 As 59/2010 - 66
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. P. G., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2010, č. j. 5 A 73/2010 - 43, takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení městského soudu, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2010, č. j. S-MHMP 1002504b/2009.
Městský soud v napadeném usnesení v prvé řadě poukázal na ustanovení § 36 odst.
3 a § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) a na nevěrohodnost žalobcova tvrzení, že nemá vůbec žádné příjmy a prostředky, z nichž by zajišťoval základní životní potřeby. Dále vycházel i ze zjevné neúspěšnosti žaloby, kterou bylo napadeno rozhodnutí žalovaného o námitce podjatosti, tedy úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s.
2 As 59/2010 - 67
Stěžovatel proti tomu v obtížně přehledné kasační stížnosti obsahující řadu osobních invektiv uplatňuje kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Rozhodnutí považuje za nezákonné pro vydání osobami strojícími proti němu vražedné úklady, přičemž řízení neprobíhalo řádně a nebyly správně posouzeny podmínky nouze a nutnosti ustanovení právního zástupce; cílem soudu byla snaha o neprojednání žaloby. Vady řízení spočívaly ve zmatečnosti a neschopnosti sestavit senát k řádnému rozhodnutí a v porušení trestního řádu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost je dle § 102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v § 104 s. ř. s, pokud splňuje zákonné náležitosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je řádně zastoupen (§ 105 s. ř. s.). Přes problematickou formulaci důvodů kasační stížnosti z ní lze seznat důvody odpovídají označeným ustanovením § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti usnesení, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a zamítnuta žádost o ustanovení právního zástupce, byla kasační stížnost projednána, aniž byla splněna poplatková povinnosti a aniž byl stěžovatel zastoupen.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel především poukazuje na nepřezkoumatelnost usnesení městského soudu a vady řízení. Jak Nejvyšší správní soud již vyslovil v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil i v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaném pod č. 244/2004 Sb. NSS či v rozsudku ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003 - 78, publikovaném pod č. 523/2005 Sb. NSS.
Takovými vadami ovšem usnesení městského soudu netrpí, je z něho jednoznačně patrno, jak soud o žádostech stěžovatele rozhodl a závěry soudu jsou řádně a dostatečně odůvodněny.
Vady řízení stěžovatel blíže nespecifikoval a za důvodnou nelze označit námitku porušení trestního řádu. O žádostech bylo rozhodováno podle soudního řádu správního a řízení o nich je součástí řízení o věci hlavní. Tato řízení nestojí na obsáhlém dokazování, soud vychází zejména z hodnověrného tvrzení žadatele a ze skutečností zřejmých mu z obsahu spisu. V daném případě soud opatřil prohlášení žadatele o jeho majetkových a výdělkových poměrech a tento postup odpovídá zákonu.
2 As 59/2010 - 68
Nejvyšší správní soud proto neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení a ani v postupu soudu neshledal vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí; důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) naplněn nebyl.
Pokud jde o zákonnost rozhodnutí, je třeba pojednat o obou výrocích napadeného usnesení samostatně.
Podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) se soudní poplatky vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, který je uveden v příloze k tomuto zákonu. Zákon o soudních poplatcích vychází z předpokladu, že za soudní řízení se poplatky v zásadě platí, a to ve výši stanovené sazebníkem. Osvobození od soudních poplatků pak je výjimkou z tohoto pravidla a zákon o soudních poplatcích ji vztahuje buď k určitým typům řízení – věcné osvobození (§ 11 odst. 1) nebo k určitým osobám – osobní osvobození (§ 11 odst. 2).
Procesní předpisy pak umožňují soudu přiznat v určité míře osvobození nad rámec výslovného zákonného osvobození, a to v zájmu zachování přístupu k soudu i těm osobám, které by povinnost zaplacení soudního poplatku z něho vyloučila, neboť tím by bylo porušeno jedno ze základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 289/03, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Možnost individuálního posouzení a osvobození od soudních poplatků však je limitována určitými, byť obecnými, podmínkami stanovenými v daných procesních předpisech. Pro daný případ je rozhodný soudní řád správní.
Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být osvobozen od soudních poplatků účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Stěžovatel v „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech“ uvedl, že není v pracovním poměru a nemá příjmy ani z podnikání či jiné činnosti, nepobírá žádný důchod ani sociální či jiné dávky, nemá příjem z jiných zdrojů a nemá žádný majetek, pouze dluhy; připojil potvrzení o tom, že je evidován jako uchazeč o zaměstnání, jemuž již není poskytována podpora v nezaměstnanosti.
Městskému soudu je třeba přisvědčit v závěru, že prohlášení, z něhož plyne, že žadatel nemá žádné prostředky, z nichž by uspokojoval své základní životní potřeby, není věrohodné. Správně městský soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88 (publikováno pod č. 1962/2010 Sb. NSS); zde byl vysloven názor, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků stíhá důkazní břemeno žadatele.
Mimo to je důvodný i závěr městského soudu, že stěžovatel podal žalobu proti úkonu, který není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., ale úkonem z přezkumu soudu vyloučeným podle § 70 písm. c) s. ř. s. Tato zjevná nemožnost úspěchu ve sporu je důvodem k nepřiznání osvobození od soudních poplatků i v případě, že by žadatel skutečně řádně doložil nedostatek prostředků. Osvobození od soudních poplatků má totiž
2 As 59/2010 - 69
zajistit možnost soudní ochrany tam, kde podle zákona její poskytnutí vůbec přichází v úvahu; zde tomu tak není.
Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit zástupce, jímž může být i advokát, navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv.
Pro ustanovení zástupce je tedy rozhodné splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků; ty splněny nebyly. Potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv sama o sobě nestačí, navíc i ta je oslabena zjevnou neúspěšností podaného návrhu.
Není tedy naplněna ani kasační námitka podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť právní posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce odpovídá zákonu. Městskému soudu nelze přičítat neschopnost sestavit senát ani nepodložený záměr nezabývat se podanou žalobou; stěžovateli nic nebrání, aby v řízení pokračoval, ovšem nemůže tak činit na náklady státu.
Kasační stížnost proto byla podle § 110 odst. 1 s. ř. s. věty první před středníkem jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel podle § 60 odst. 1, § 120 s. ř. s. nemá právo na náhradu nákladů řízení; úspěšnému žalovanému náhrada nákladů nebyla přiznána, neboť mu v tomto kasačním řízení žádné náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu