28 C 109/2021-15 · Okresní soud v Ostravě

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 1 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 215 Kč, úrok z prodlení 137,96 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 500 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Ostravě dne 5. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 1 215 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače a jako držitelka se přihlásila do příslušné evidence ke dni 28. 11. 2018. Dle zákona č. 348/2005 Sb. je žalovaná poplatníkem televizního poplatku ve výši stanovené právním předpisem. Svou zákonnou poplatkovou povinnost řádně neplnila, a to v období 10/2019 – 6/2020, přičemž výše měsíčního poplatku byla stanovena v částce 135 Kč. Protože žalovaná poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila, dostala se do prodlení. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. není-li poplatek včas zaplacen, a to ani po výzvě, může se žalobkyně domáhat svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy občanského práva. Přes písemnou výzvu žalovaná ani v dodatečné lhůtě svou povinnost nesplnila.

2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 15. 4. 2021 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně v průběhu řízení na žalobě setrvala, přičemž soud za naplnění předpokladů daných ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení ústního jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů.

5. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: z přihlášky poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaná se přihlásila tiskopisem„ přihláška televizního poplatníka“ v 11/2018. Z přehledu nezaplacených předpisů vzal soud za prokázáno, že žalovaná dluží za období 10/2019 - 6/2020, přičemž výše měsíčního poplatku byla stanovena v částce 135 Kč. Z výzev ze dne 15. 9. 2020, 12. 11. 2020 a 22. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky 1 215 Kč a příslušenství z dlužné částky ve výši 69,53 Kč, přičemž dvě výzvy se vrátily žalobkyni nevyzvednuty a žalovaná si výzvu převzala i osobně dne 30. 11. 2020. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyčíslila příslušenství dluhu žalované od splatnosti každé jednotlivé částky do podání žaloby v celkové částce 137,96 Kč.

6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně zhodnotil tak, že je nutno jej posuzovat dle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Jelikož nebylo prokázáno, že by dlužná částka byla žalovanou uhrazena, žalovaná byla v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 348/2005 Sb. zavázána uhradit žalovanou dlužnou částku za uvedené dlužné období tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Přestože žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, dluh uhrazen nebyl, žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením dluhu, soud proto v souladu s ustanovením § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zavázal žalovanou k hrazení příslušenství z dlužné částky, přičemž výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů řízení, když v tomto případě soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek částku 400 Kč a 1x paušální náhradu á 100 Kč za sepis žaloby dle ustanovení § 2 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady na zastoupení advokátem nepovažuje v dané věci soud za účelně vynaložené, a to s přihlédnutím k žalované částce a také ke skutkovým okolnostem, když se nejedná o nijak výjimečný případ nezaplacených poplatků, kterých žalobkyně v minulosti již řešila tisíce.

V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 přitom Ústavní soud usoudil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí pro to podle názoru prvního senátu Ústavního soudu jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové.

První senát Ústavního soudu se ztotožnil se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (shodně též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3092/13 ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 617/14 ze dne 25. 2. 2014). Ústavní soud dále ve své nálezové judikatuře konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování či bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze tudíž akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.

V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobce advokátem odůvodňovaly. Soud tedy zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč, když žalobkyni přísluší také náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za sepis předžalobní výzvy, tak jak bylo uvedeno výše, nepřísluší jí však náhrada za zaslání předžalobní upomínky, neboť nebylo doloženo, že by tato upomínka byla žalované doručena do sféry dispozice.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.