16 C 127/2022-25 · Okresní soud v Sokolově

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 4. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.I.c. (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč za poplatek 990 Kč se splatností do 12. 4. 2016 při roční úrokové sazbě ve výši 401,50%. Před poskytnutím uvedené částky předchůdkyně žalobkyně nepřezkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnuté finanční prostředky. Z ničeho nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:

6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.

7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť v podané žalobě nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, ani označen, případně předložen soudu žádný důkaz k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, předchůdkyně žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uvedená smlouva je tak absolutně neplatná. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 17. 6. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o chybějících skutkových tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

8. V řízení pak dále nebylo ani prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně sice soudu předložila potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], nicméně z tohoto potvrzení pouze vyplývá, že částka 3 000 Kč byla dne [datum] poukázána na účet č. [bankovní účet]. Soud proto dle důkazního návrhu žalobkyně požádal společnost [právnická osoba], o sdělení, zda žalovaný byl ke dni [datum] majitelem účtu č. [bankovní účet], přičemž ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 5. 2022 vyplývá, že žalovaný nebyl ke dni [datum] majitelem účtu č. [bankovní účet]. Uvedené důkazy tedy neprokazují vyplacení částky 3 000 Kč žalovanému, žádné další důkazy pak žalobkyně soudu nepředložila, ani je neoznačila k důkazu. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 17. 6. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k prokázání poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 000 Kč žalovanému a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).