11 C 37/2022-31 · Okresní soud v Táboře

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 4 530 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 530 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 530 Kč s odůvodněním, že žalovaný se při kontrole jízdenek dne [datum], [datum] a [datum] nemohl prokázat platnou jízdenkou a odmítl zaplatit přirážku ve výši 800 Kč a jízdné ve výši 10 Kč. Pracovník přepravní kontroly sepsal na místě zápisy o provedených přepravních kontrolách [číslo] které žalovaný podepsal a jejichž kopie převzal. Přes písemné upomínky žalovaný celkovou dlužnou částku neuhradil. V důsledku toho došlo v souladu s přepravními podmínkami k navýšení přirážky na 1 500 Kč.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaný neměl žádných námitek, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně je provozovatelem autobusové hromadné dopravy v [obec] a dále že žalovaný cestoval výše uvedené dny prostředkem hromadné dopravy a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem.

Nárok žalobkyně byl právně posouzen podle § 18a odst. 1 a 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, které stanoví, že cestující je povinen se na výzvu oprávněné osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Výši přirážky stanoví přepravce v dopravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Protože se žalovaný jako cestující neprokázal v uvedené dny při přepravě na lince [číslo] platným jízdním dokladem, je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného v uvedených třech případech vždy ve výši 10 Kč a přirážek k jízdnému vždy ve výši 1 500 Kč (když žalovaný nevyužil možnost snížení přirážek na částku 800 Kč při dobrovolné úhradě té které přirážky do patnácti dnů) dle přepravních podmínek zcela po právu, a proto soud uložil žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů, které byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.