23 C 25/2024-21 · Obvodní soud pro Prahu 10

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Ph. D.

sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dneAnonymizovánoAnonymizováno

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 32 813 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 6 373 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 373 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení, částky 6 440 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 865 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši , Anonymizováno, % od , datum, do zaplacení, nákladů ve výši , částka, spojených s uplatněním pohledávky a dále částky , částka, (smluvní pokuty , Anonymizováno, % denně z dlužné jistiny , částka, za dobu od , datum, do , datum, ) a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které téhož dne zaslala žalovanému na účet č. , č.

účtu, . Dne , datum, požádal žalovaný o navýšení zápůjčky o , částka, a dne , datum, o navýšení zápůjčky o , částka, , tyto peníze mu žalobkyně poskytla a ve dnech, kdy o ně žalovaný požádal mu je zaslala na uvedený účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši , částka, . Jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Žalovaný zápůjčku do dne podání žaloby nevrátil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného skenem dokladu totožnosti a před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného.

Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutou zápůjčku řádně nesplatil, vznikla mu povinnost uhradit jistinu zápůjčky včetně poplatku za její poskytnutí a zákonného úroku z prodlení, dále povinnost uhradit účelně vynaložené náklady spojené s prodlením ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .

Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, se splatností do , datum, . Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , Anonymizováno, % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se též zavázal uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně).

Dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého žalobkyně navýšila zápůjčku o , částka, . Žalobce se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, ). Dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli další dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého žalobkyně navýšila zápůjčku o , částka, . Žalobce se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, ).

Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, , částku , částka, dne , datum, a částku , částka, dne , datum, , a to převodem na jeho bankovní účet (zjištěno z přípisu , právnická osoba, . ze dne , datum, , výpisu z běžného účtu , právnická osoba, . ze dne , datum, a historie transakcí , právnická osoba, .), celkem tak částku , částka, . Žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, a dne , datum, , opakovaně vyzývala k úhradě dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, (zjištěno z upomínek žalobkyně adresovaných žalovanému s uvedeným datováním).

Předžalobní výzva ze dne , datum, k úhradě byla žalovanému odeslána téhož dne (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího lístku , Anonymizováno, ). K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech (bez uvedení konkrétních listin a dokladů, které si vyžádala a byly doloženy), a případně nahlédla do relevantních databází. Z těchto informací shrnula, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.4.

Předložené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu dle §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a jelikož umožňovaly ve věci rozhodnout, rozhodl bez nařízení jednání.5. Po právní stránce posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu ust. § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu ust. § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle ust.

§ 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).6. Podle ust. § 2390 o. z.: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z.: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“8.

Podle § 588 o. z.: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“10.

Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“11.

Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“12. Přestože se právní úprava spotřebitelského úvěru obsažená v ust. § 87 odst. 1 zákoně o spotřebitelském úvěru může jevit tak, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností, judikaturou Ústavního soudu byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka (viz nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18). V citovaném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. „Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Ústavní soud při svém rozhodování vyšel též z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v.

GK (C-679/18). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.13. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud dodává, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří.

K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ve znění dodatků ze dne , datum, a dne , datum, je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., neboť při jejím uzavření (při uzavírání dodatků pak vůbec) nebyla v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit.

Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, bez specifikace konkrétních listin a použitých ověřovacích mechanismů (např. potvrzením od zaměstnavatele, výpisem z bankovních účtů, nájemní smlouvou, výplatními páskami či jinak), toto posouzení úvěruschopnosti je však zcela nedostatečné a neumožnuje učinit žádný závěr o úvěruschopnosti žalovaného.15. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.

Právní úprava obsažená v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16.

V kontextu s výše uvedeným rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost vrátil žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši , částka, . Ohledně zbylých nároků, tedy částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vycházejí ze smlouvy, která je absolutně neplatná. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle ust.

§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž splatnost jistiny dosud nenastala.17. Ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. Posoudit možnosti žalovaného vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů.

Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.