23 C 361/2022-21 · Okresní soud v Sokolově

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč poskytnuté mu žalobkyní dne 22. 5. 2022 na základě účastníky uzavřené úvěrové smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč.

2. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.

3. Žalobkyně je akciovou společností, která ke dni 22. 6. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. Dále soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody žalobkyně s žalovaným o tom, že žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které žalovaný žalobkyni vrátí do 22. 6. 2022, jakož i žalobkyni uhradí částku 3 204 Kč. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 22. 6. 2022 žalovaným vráceny, mělo být žalobkyní a žalovaným dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků. Rovněž mělo být dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného.

4. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by se žalobkyně a žalovaný, tak jak je uvedeno v bodě 3. tohoto rozsudku, skutečně dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků, stejně tak jakože žalobkyně žalovanému částku ve výši 3 000 Kč skutečně poskytla.

5. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen„ nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

6. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

7. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva) žalobkyní tvrzeného obsahu. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětných tvrzení žalobkyně, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

11. Soud nemohl žalobou vznesený nárok posoudit ani jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Přestože žalobkyně tvrdila, že uvedené peněžní prostředky žalovanému poskytla bezhotovostně, a to prostřednictvím převodu na jeho účet, nepodařilo se uvedenou skutečnost zjistit ze žádného ze žalobkyní předložených důkazů. Rovněž ani o vyvstalé potřebě navržení dalších důkazů v uvedeném směru nemohla být žalobkyně, s ohledem na svoji absenci při jednání, ve smyslu § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. poučena.

12. V kontextu všech shora uvedených skutečností proto soud žalobkyní vznesený nárok zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).