12 C 36/2021-20 · Okresní soud v Třebíči

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr Janem Coufalem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 493 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 493 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 493 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ČR Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 400 Kč.

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b>

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 493 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice Jihlava dne 18. 2. 2020.

V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že dne 17. 3. 2019 žalobce provedl převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice Jihlava, a to za asistence policistů, přičemž u žalovaného zde byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtované náklady za použití služebního dopravního prostředku ve výši 493 Kč však žalovaný dosud ani částečně neuhradil.

Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních a ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších předpisů a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci proto soud přiznal za použití ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 300 Kč, a to dle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb..

Na žalobce se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jeho návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 věty první Zákona v plném rozsahu na žalovaného, jež nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozen. Žalovanému je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.