10 C 191/2020-40 · Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Bartůňkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

O zaplacení 9 785,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.785,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.640,38 Kč od 19.9.2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9.640,38 Kč od 19.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 9.785,22 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 16. 9. 2005 a ze dne 21. 3. 2014, na základě které právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], poskytla žalované úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do částky 20.000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, řádně a včas jej však nehradila, dlužná částka sestává z jistiny ve výši 9.640,38 Kč a kapitalizovaného splatného úroku z prodlení ve výši 144,84 Kč.

Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce zřídil a vedl pro žalovanou běžný účet, ke kterému smluvní strany sjednaly možnost kontokorentního úvěru až do částky 20.000 Kč. Žalovaná úvěr ve výši 9.640,38 Kč čerpala, avšak porušila smluvní podmínky a úvěr řádně a včas nehradila, právní předchůdce žalobce proto zrušil poskytování kontokorentního úvěru a dluh převedl na úvěrový účet. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci.

Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť smluvní strany sjednaly možnost přečerpání účtu za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb.). Dle ust. § 711 obch. zák. může smlouva o běžném účtu stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce vedl pro žalovanou běžný účet, u kterého umožnil žalované přečerpání peněžních prostředků. Žalovaná úvěr čerpala, úvěrové podmínky však řádně neplnila, dluh neuhradila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu úvěru spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem, tedy částku 9.785,22 Kč spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.