48 C 133/2020-21 · Městský soud v Brně

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Alenou Frankovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 810 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 70,56 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Městského soudu v Brně dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 810 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto svou povinnost splnil dne [datum] a současně s tím mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však nezaplatil televizní poplatky za srpen, září, říjen, listopad, prosinec roku 2018 a leden roku 2019 po 135 Kč měsíčně a z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Ke dni podání žaloby činní dluh žalovaného 810 Kč.

Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušený usnesením ze dne [datum] pro nemožnost doručení žalovanému.

Žaloba spolu s výzvami byla žalovanému doručena vyvěšením na úřední desce soudu dne [datum], poté co si žalovaný v úložní době zásilku soudu zaslanou na adresu trvalého bydliště nevyzvedl u příslušného poštovního úřadu a dle záznamu pošty nemá domovní schránku. K doručené žalobě ani výzvám se žalovaný nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nevyvrátil ani nepopřel a neprokázal zaplacení žalované částky, když po doručení žaloby nepředložil žádný důkaz o platbě, případně, že by pohledávka nevznikla nebo již zanikla.

V souladu s ustanovením § 115 a) o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto svou povinnost splnil dne [datum] a současně s tím mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však nezaplatil televizní poplatky za srpen, září, říjen, listopad, prosinec roku 2018 a leden roku 2019 po 135 Kč měsíčně a z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Ke dni podání žaloby činní dluh žalovaného 810 Kč.

Vzhledem k těmto zjištěným a prokázaným skutečnostem soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci žalovanou částku. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle ustanovení § 10 cit. zák. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno] jako provozovatele vysílání ze zákona, je [anonymizováno] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně úroků z prodlení. Úrok z prodlení je kapitalizován a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum].

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II.ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23.11.2010, sp.zn. III.ÚS 2984/09. U žalobce tedy lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních věcech, bez toho, aby musel využívat služeb advokátů a náklad právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložený. Konkrétní hotové výdaje žalobce nebyly doloženy.

Soud proto na žalobce nahlížel jako na nezastoupeného účastníka a přiznal mu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ OSŘ") nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 100 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 OSŘ provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto vykonatelným soudním rozhodnutím dobrovolně, řádně a včas, může se žalobce domáhat výkonu tohoto rozhodnutí.