3 C 23/2022-49 · Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D. ve věci

žalobce příjmení jméno a právnická osoba, IČO, se sídlem na

adrese adresa žalobkyně, zastoupený titul jméno

příjmení, advokátem se sídlem na adrese adresa

číslo,

proti

žalovanému celé jméno žalovaného, datum narození, bytem na adrese adresa žalovaného

o 16167,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28928,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z 11993,37 Kč jdoucím od 20. 7. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2252 Kč.

III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne 28. 6. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. 0298035. Poskytl žalovanému dohodnutý úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit mu jej spolu s odměnou ve výši 12888 Kč, celkem tedy 27888 Kč. Ačkoliv se žalovaný zavázal ke splácení úvěru pravidelnými splátkami, nejpozději do 27. 6. 2020, nesplácel včas a řádně a splatil pouze 5992 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku žalobci. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky. Žalobce uplatnil smluvní pokutu za dobu od 28. 6. 2020 do 10. 6. 2021 v celkové výši 4173,69 Kč.

2. Úvěrovou smlouvou žalobce prokázal předání 15000 Kč žalovanému. Předložil soudu dotazník na osobní a majetkové poměry žalovaného (označený jako Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru) jako doklad o tom, že jeho právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dále doložil, že si jeho právní předchůdce vyžádal před uzavřením smlouvy od žalovaného nájemní smlouvu (jako doklad o výši nákladů na bydlení), pracovní smlouvu a výplatní lístky. Z předložených listin neplyne nic, co by snad ukazovalo na riziko nesplácení úvěru.

Proto má soud za prokázané, že v původní věřitel splnil zákonnou povinnost a posoudil s odbornou péčí úvěru schopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Proto je možno na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn.

C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně.

Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

3. Ostatní tvrzení žalobce doložil smlouvou (o existenci smluvního vztahu, dohodnutém obsahu smlouvy, o smluvní pokutě). Upomínkami o zaplacení doložil, že se snažil předejít soudnímu sporu. Postoupení pohledávky doložil postupní smlouvou.

4. Žalovaný se ničím nebránil.

5. Posuzovaný případ je sporem ze smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel splnil svoji povinnost, když poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, když nesplatil úvěr. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Dále tak žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu (ve smyslu ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Proto soud vyhověl žalobě z převážné části.

6. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty:

do 500 Kč 300 Kč,

přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč,

přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč,

přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč,

přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč,

přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč,

přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč.

Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) V občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč … 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč.

Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů. Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7. Celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty.

Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3. (ust. § 14b odst. 1 - 5 advokátního tarifu)

Žaloba se soudu jeví jako tzv. formulářová žaloba ve smyslu ust. § 14b advokátního tarifu.

Za tarifní hodnotu soud považuje 16167,06 Kč. Zástupce žalobce účelně vykonal 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby. Náleží mu odměna ve výši 3 x 300 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 100 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplacených soudních poplatků ve výši 800 Kč Celkem tak mu soud přiznal právo na náhradu 2252 Kč.

7. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy důvody pro určení jiné lhůty k plnění.

8. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

9. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Nikdo z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu spisu.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních, rozhodne o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.