9 C 202/2021-27 · Okresní soud v Mladé Boleslavi

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 31 477 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

<b>II. Zamítá se žaloba co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 11 477 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 477 Kč od 1. 12. 2020 do 2. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 477 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení.</b>

<b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 260 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že mimo soudem přiznanou náhradu nákladů řízení 1 260 Kč nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [bankovní účet], kterou spolu uzavřeli dne 20. 7. 2020 žalobkyně vystupující do 16. 5. 2017 pod obchodní firmou [právnická osoba] a žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se při žádosti o poskytnutí úvěru identifikoval číslem svého občanského průkazu a připojil k žádosti jeho kopii. Žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného a jeho finančních možností poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 4 000 Kč a úrokem za podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalovaný se zavázal podle bodu 4.1 smlouvy na konci každého kalendářního měsíce uhradit splátku ve výši minimálně 1/5 dlužné částky, nejméně však 300 Kč a pokud je dlužná částka menší než 300 Kč, pak je výše minimální splátky rovna dlužné částce. V případě splatnosti celého úvěru je žalovaný podle bodu 6.5 smlouvy povinen hradit úrok 15 % ročně namísto úroku 20 % ročně, úrok se poté stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého dluhu a žalobkyně celý jeho dluh zesplatnila ke dni 30. 11. 2020. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla v souladu s bodem 6.3 smlouvy povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení, přičemž smluvní pokuta se stává součástí jistiny dluhu. Žalobkyně po žalovaném požadovala uhrazení celkové dlužné částky ve výši 31 477 Kč a zákonného úroku z prodlení od 1. 12. 2020 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou dne 9. 3. 2021.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní (vystupující do 16. 5. 2017 pod obchodní firmou [právnická osoba]) dne 20. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet] do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k čerpání finančních prostředků. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. [příjmení] dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce byla tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Aktuální výše dluhu, výše minimální splátky úvěru a datum splatnosti byly uvedeny na výpisech k úvěru. Žalovaný byl za čerpání peněžních prostředků povinen zaplatit poplatek ve výši odpovídající 20 % z čerpané částky a dále úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nárok na smluvní pokutu přitom vzniká pouze po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného. Poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. Úhrady žalovaného měly být použity na úhradu pohledávek žalobkyně v tomto pořadí: 1. smluvní pokuta, 2. úroky z prodlení, 3. náklady spojené s uplatněním pohledávky, 4. úroky z úvěru, 5. poplatky za čerpání úvěru a 6. jistina úvěru. V případě, že bude žalovaný v prodlení s placením dluhu po dobu delší než 60 dní, stal se jeho dluh automaticky splatným v plné výši, po zesplatnění bude úvěr úročen sazbou ve výši 15 % ročně.

5. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na účet č. [bankovní účet] dne 18. 8. 2020 částku 5 000 Kč, dne 21. 9. 2020 částku 7 000 Kč a dne 22. 9. 2020 částku 8 000 Kč. Úvěr se stal splatným ke dni 30. 11. 2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021, odeslanou téhož dne s tím, aby dlužnou částku uhradil do 10. 4. 2021. Žalovaný na výzvu nijek nereagoval a ani ničeho neuhradil.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila dvěma výplatními páskami a žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru, kde žalovaný uvedl své příjmy a výdaje.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

9. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

11. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

18. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

21. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila svá tvrzení a předložila důkazy pouze o příjmech žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného nedoložila ničeho. Žalobkyně se tak úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž dosud neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 20 000 Kč.

22. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 20 000 Kč, přičemž rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 3. 8. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem II. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení dalších úroků z prodlení a poplatků, zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 260 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu ze zavinění žalobkyně (částečné zpětvzetí tedy hodnoceno jako neúspěch žalobkyně) i k důvodům částečného zamítnutí žaloby (přestože se jedná o zamítnutí části příslušenství, nebyla žalobkyně úspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

24. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.