8 C 436/2020-25 · Okresní soud Praha-východ

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř.

2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu ošetření žalovaného na [anonymizováno] záchytné stanici [ulice] dne 11. 12. 2015 z důvodu intoxikace [anonymizováno]. Žalobkyně za toto ošetření vystavila fakturu [číslo] na částku 1 950 Kč se splatností 10. 1. 2016, která představovala náklady ošetření, [anonymizováno], zdravotnický materiál, pité, desinfekce a náklady ubytování. Žalovaný tento dluh uznal, co do důvodu a výše.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl dne 11. 12. 2015 hospitalizován s [anonymizováno] na [anonymizováno] záchytné stanici provozované žalobkyní. Žalobkyně žalovanému za pobyt vystavila fakturu splatnou dne 10. 1. 2016 na žalovanou částku jako náklady spojené s jeho pobytem. Žalovaný, ač dluh uznal co do důvodu a výše, však i přes upomínky ničeho neuhradil.

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a změně souvisejících zákonů (dále jen„ Zákon“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu.

7. Podle ustanovení § 17 odst. 2 Zákona pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace.

8. Podle ustanovení § 17 odst. 4 Zákona dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu.

9. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný byl dne 11. 12. 2015 hospitalizován na [anonymizováno] záchytné stanici [ulice] a byl tedy dle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. povinen vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici uhradit. Žalobkyně za ošetření a pobyt na záchytné stanici žalovanému vystavila fakturu, žalovaný dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznal, svoji pohledávku vůči žalobkyni však neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nesplnil svůj závazek, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na zákonné úroky z prodlení z žalované částky ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.