42 C 329/2021-26 · Okresní soud v Sokolově

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 919,94 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 919,94 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 080,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 531,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 080,06 Kč od 30. 10. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 919,94 Kč od 30. 10. 2018 do 17. 5. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a původním věřitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem, společnost [právnická osoba] následně uzavřela dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, z čehož žalobkyně odvozuje svou aktivní legitimaci v řízení. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 26 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 30.10.2018. Žalovaný dosud neuhradil jistinu ve výši 20 000 Kč. Původní věřitel uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu prostředky komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dluhu.

2. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci písemného podání, které bylo soudu doručeno dne 13.10.2021, a při ústním jednání před soudem, nezpochybnil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s předchůdkyní žalobkyně ani poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 26 000 Kč, nicméně namítl neplatnost smlouvy z důvodu neprověření jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy ze strany předchůdkyně žalobkyně, tato se nedotázala žalovaného na jeho závazky, přitom v době poskytnutí úvěru měl závazky z titulu dalších spotřebitelských úvěrů. Dále žalovaný namítl a doložil, že celkově na smlouvu o revolvingovém úvěru uhradil před podáním žaloby částku 17 080,06 Kč. Zavázal se k úhradě částky 8 919,94 Kč rovnající se bezdůvodnému obohacení žalovaného (tato částka odpovídá rozdílu mezi částkami 26 000 Kč a 17 080,06 Kč) a požádal o možnost hradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, jeho pravidelný měsíční příjem činí cca 28 000 Kč čistého, z toho však 12 000 Kč měsíčně hradí na splátky dalších spotřebitelských úvěru a vyšší měsíční splátku tak není schopen hradit.

3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), kteroužto žalobkyně považuje dle žaloby za smlouvu o úvěru. Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, adresu, telefonní číslo, emailovou adresu. Obchodní společnost [právnická osoba] se ve Smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru činí 8,5%, ročně se tedy jedná o sazbu 124,80 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 102 % Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku.

Soudu byly dále předloženy 3 listiny nazvané„ Loan application info“ v anglickém jazyce. V rámci těchto listin je uvedeno jméno a příjmení žalovaného a jeho rodné číslo, číslo běžného účtu, telefonní číslo, emailová adresa a adresa, přičemž tyto údaje žalobkyně považuje za údaje o žalovaném. Na těchto listinách je uvedeno [číslo] (loan number), datum 28.12.2017, 21.12.2018, 29.11.2017 (arrived), dále je zde uvedena částka 5 000, 15 000, 6 000 (loan amount) bez uvedení měny, dále„ the pay.api“ (paid by), poskytovatel spotřebitelského úvěru není v rámci této listiny uveden.

Uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně dále podložila Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně a Obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně, Platební informace (11x) je listina vytvořená předchůdkyní žalobkyně bez podpisu žalovaného.

Předžalobní výzva je ze dne 6.5.2020, a to s dokladem o odeslání této výzvy žalovanému z 15.5.2020.

Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem, a to včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek.

Žalovaný na smlouvu uhradil do podání žaloby celkem částku 17 080,06 Kč, jak vyplývá z dokladů o bezhotovostní platbě, které žalovaný předložil v rámci svého písemného vyjádření, které bylo soudu doručeno dne 13.10.2021.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:

Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný celkem uhradil před podáním žaloby částku 17 080,06 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru (popř. její nevrácené části), Smlouvu soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů.

Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného a žalovaný vznesl námitku neplatnosti Smlouvy z výše popsaného důvodu. Tuto námitku vznesl sice až po lhůtě tří let od uzavření Smlouvy, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] GK ([spisová značka]), je však potřeba vzít v potaz, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 26 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá občanského zákoníku přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 26 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil před podáním žaloby částku 17 080,06 Kč, rozdíl těchto dvou částek, tedy částku ve výši 8 919,94 Kč, posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 15.5.2020, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 17.5.2020 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 18.5.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný však náklady řízení u soudu neuplatnil.

9. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.