21 C 206/2021-41 · Okresní soud v Chomutově

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou

ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, část názvu právnické osoby,

se sídlem adresa, IČO,

; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 1 684 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 384 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 111 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 25 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 789 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 3.3.2021, doplněnou podáním ze dne 3.8.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 684 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 136 Kč za období od 14.5.2020 do 3.3.2021 s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné za období od 23.4.2020 do 13.5.2020, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění vozidla tov. zn. BMW, [registrační značka], a dále poplatek za pokus o smír ve výši 300 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 9.7.2021 č.j. 21 C 206/2021-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 13.7.2021 a žalovanému dne 26.7.2021 náhradně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

Z návrhu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 23.4.2020 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 23.4.2020 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tov. zn. BMW řada 3, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 12 921 Kč, splatné čtvrtletně po 3 230 Kč.

Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla VPPPOV 1/15 plyne, že pojištění se sjednává na dobu neurčitou, pokud není ujednáno, že se sjednává na dobu určitou (čl. 3 odst. 4). Pro pojištění na dobu neurčitou se sjednává běžné pojistné, které je splatné prvního dne pojistného období, není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak (čl. 4 odst. 2). Pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného (čl. 4 odst. 10). Pojištění zaniká písemnou výpovědí smlouvy do dvou měsíců ode dne uzavření pojistné smlouvy; uplynutím osmidenní výpovědní doby pojištění zaniká (čl. 8 odst. 1. písm. g)).

Ze Sazebníku plyne, že poplatek za pokus o smír činí 300 Kč.

Z bilance pojistné smlouvy ze dne 1.3.2021 plyne, že žalovaný neuhradil pojistné ve výši 1 384 Kč.

Z Oznámení ze dne 4.5.2020 plyne, že tohoto dne žalovaný doručilo žalobkyni výpověď pojistné smlouvy do 2 měsíců od uzavření smlouvy.

Z dopisu ze dne 11.5.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému, že pojistná smlouva zanikne z důvodu výpovědi dnem 12.5.2020 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 384 Kč a poplatku 300 Kč. Z upomínky ze dne 9.6.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1 684 Kč.

Z předžalobní upomínky ze dne 25.9.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně upomenul žalovaného o zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 684 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 25.9.2020, což bylo zjištěno z Podacího archu.

5. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

7. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to s počátkem pojištění od 23.4.2020 na neurčito. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 12 921 Kč, splatné čtvrtletně vždy k 23. dni 1., 4., 7. a 10. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 23.4.2020, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 23.4.2020 do 13.5.2020 v celkové výši 1 384 Kč.

8. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. na den 24.4.2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z celé dlužné částky na pojistném až od 14.5.2020, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (10 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobkyni ohledně úroku z prodlení z částky 1 384 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 111 Kč (výpočet: 10% ročně z částky 1 384 Kč od 14.5.2020 do 3.3.2021).

9. Zbytek jistiny ve výši 300 Kč s příslušenstvím uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 4 odst. 10 VPP a Sazebník. Ve VPP se uvádí, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a v dohodnuté výši, má žalobkyně právo na náklady spojené s vymáháním pojistného. V Sazebník poplatků je stanovena výše poplatku.

10. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03).

12. Podle ust. § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06).

13. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

14. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (poplatky) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných pojistných podmínek a Sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11.

15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatku za pokus o smír v Pojistných podmínkách a Sazebníku poplatků žalobkyně porušila zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatku je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ustanovení §§ 547, 580 ObčZ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do částky 300 Kč včetně úroku z prodlení z této částky ve výši 25 Kč zamítl (výrok II. rozsudku).

16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok III. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 1 384 Kč (82,19 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 300 Kč (17,81 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 64,38 % (výpočet: 82,19 % - 17,81 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou advokáta žalobkyně ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen,,vyhláška“), 2 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.

a) vyhlášky, 21% DPH z částky 600 Kč, tj. ve výši 126 Kč, podle § 137 odst. 3 písm.

a) o.s.ř. Jako účelně vynaložené však nelze považovat náklady spojené s učiněním předžalobní výzvy prostřednictvím advokáta, neboť žalobkyně již dříve sama vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to výzvou ze dne 9.6.2020. Pozdější výzva učiněná prostřednictvím advokáta zastupujícího žalobkyni tak byla nadbytečná (jak z pohledu splnění podmínky pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení stanovené v § 142a odst. 1 o.s.ř., tak z pohledu dobrovolné úhrady dluhu žalovaným, když se předchozí výzva minula účinkem). Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyni však náleží náhrada hotových výdajů, jež jí samotné vznikly v souvislosti s učiněním upomínky ze dne 9.6.2020. Protože jejich konkrétní výši žalobkyně nedoložila, přiznal soud žalobkyni jejich náhradu paušální částkou 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm.

a) a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 1 226 Kč (soudní poplatek 400 Kč + náklady právního zastoupení ve výši 726 Kč + náhrada hotových výdajů spojených s upomínkou ve výši 100 Kč). Proto soud přiznal žalobkyni částku 789 Kč rovnající se 64,38 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.