8 C 85/2021-45 · Okresní soud Brno-Venkov

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; Česká televize, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení,

se sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované, okres okres

o zaplacení částky 3.780 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 1.126 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 3.780 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyčísleným částkou 633,02 Kč. Tvrdí, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaná tuto povinnost splnila dne 1. 7. 2014. Žalovaná částka představuje nezaplacené televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za 28 měsíců, a to říjen 2017 až leden 2020. Žalovaná žalobci na tuto částku dosud ničeho neuhradila ani pro výzvách žalobce.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaná jakožto držitel televizního přijímače se řádně přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku u České pošty na předepsaném tiskopisu v měsíci červenci 2014. Televizní poplatky hradila, avšak nezaplatila televizní poplatky za zmíněných 28 měsíců od října 2017 do ledna 2020. Při výši poplatku 135 Kč za měsíc činí součet těchto poplatků žalovanou částku 3.780 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě poplatků za všechny zmíněné měsíce dopisem z 15. 3. 2020, který byl žalované odeslán doporučeně, a dne 31. 3. 2020 byl žalované doručen vhozením do její poštovní schránky. Žalobce se dále pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem ze dne 27. 5. 2020 s tím, že pokud žalovaná dluh nevyrovná do 10 dnů od odeslání dopisu, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud, tento dopis byl žalované doporučeně odeslán dne 29. 5. 2020 a dne 19. 6. 2020 se žalobci vrátil zpět jako nedoručený. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem ze dne 15. 7. 2020, který byl žalované doporučeně odeslán 17. 7. 2020 s tím, že tento se žalobci vrátil jako nedoručený 3. 8. 2020. Žalovaná dosud dlužné poplatky za žalované měsíce žalobci nezaplatila.

4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Poplatníkem tohoto poplatku je ve smyslu § 3 odst. 2 téhož zákona fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Na straně žalované nebyly zjištěny žádné předpoklady pro osvobození od televizního poplatku, ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by žalovaná o takové osvobození kdy požádala. Povinností fyzické osoby nepodnikatele, tedy i žalované, je platit televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Výše poplatku činí podle § 6 téhož zákona částku 135 Kč měsíčně.

5. Poplatek je splatný v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 téhož zákona nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce a platí se podle § 7 odst. 1 téhož zákona provozovateli vysílání ze zákona buď přímo anebo prostřednictvím pověřené osoby. Žalovaná jakožto poplatník televizního poplatku splnila svoji povinnost ve smyslu § 8 odst. 2 citovaného zákona oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stala poplatníkem, a to v měsíci červenci 2014 u České pošty. Nedostála však své povinnosti zaplatit televizní poplatky za shora uvedených 28 měsíců. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení těchto poplatků výše uvedenými dopisy a poskytl jí k tomu vždy dostatečnou a přiměřenou lhůtu, jak žalobci ukládá ustanovení § 10 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po těchto výzvách poplatky nezaplatila, je žalobce oprávněn domáhat se úhrady televizních poplatků u soudu podle téhož ustanovení.

6. Žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti každého poplatku, tedy od šestnáctého dne měsíců říjen 2017 až leden 2020. Sazba úroku z prodlení je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když účastníci si jinou sazbu úroku z prodlení neujednali. Do konce roku 2017 činila tato úroková sazba 8,05 % ročně, v prvním pololetí roku 2018 činila 8,5 % ročně, ve druhém pololetí roku 2018 to bylo 9 % ročně, v prvním pololetí roku 2019 to bylo 9,75 % ročně, v druhém pololetí roku 2019 a v prvním pololetí roku 2020 to bylo 10 % ročně. Žalobce, i když má právo na zaplacení úroků z prodlení za dobu až do úplné úhrady dlužných televizních poplatků, nárokuje úroky z prodlení u každého měsíčního televizního poplatku pouze do 15. 10. 2020. Soud výpočtem ověřil, že úrok z prodlení za žalobcem požadovaná období činí 633,02 Kč.

7. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a soud mu proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 1.126 Kč podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud přihlédl k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy, v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze dvou paušálů režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z částky 126 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna i paušály byly přiznány za úkony převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby. Při stanovení výše odměny a paušálu za právní zastoupení soud použil ustanovení § 14b a nikoliv § 7 advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.