34 C 91/2022-14 · Okresní soud v České Lípě

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne 23. 11. 2021 hromadným prostředkem žalobkyně - linkou tramvaje [číslo] bez platné jízdenky. Tímto jednáním porušila zákon a přepravní podmínky dopravce, který tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč.

Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 14. 5. 2022. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila.

Z předložených listinných důkazů, zejména ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] má soud za zjištěné, že žalovaná dne 23. 11. 2021 cestovala hromadným prostředkem žalobkyně. Byla kontrolována osobou pověřenou dopravním podnikem, která zjistila, že žalovaná cestuje bez platného jízdního dokladu. Proto bylo žalované v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku uloženo zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1500 Kč.

Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázala platným jízdním dokladem, nesplnila povinnosti uložené dle ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (resp. povinnost uloženou dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku v souladu s § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. (resp. v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb.). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.