Legislator Case Law & Legislation
19 C 166/2022-202 ECLI:CZ:OSPH02:2023:19.C.166.2022.6 AI generated

Court dismissed claim for damages but awarded interest and ordered partial cost reimbursement.

Case Number 19 C 166/2022-202
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The court dismissed the plaintiff's claim for damages regarding an allegedly unlawful administrative decision but granted a request for statutory interest on a previously acknowledged amount. The plaintiff argued that a 12-year litigation duration caused non-pecuniary harm and property damage, while the defendant successfully defended against the damages claim. The court ruled that the defendant was largely successful on the damages issue but partially successful on the interest claim, leading to a split verdict where the defendant pays interest and half of the litigation costs.

Legislator headnote

AI generated

§ 15 odst. 1 zákona o náhradě škody; § 142 odst. 2 o. s. ř.: The court may award interest on amounts acknowledged outside court proceedings and determine litigation cost allocation based on the relative tariff value of each party's successful claims.

Keywords

AI generated
statutory interest on acknowledged amounts litigation cost allocation non-pecuniary harm damages unlawful administrative decision partial success in litigation

Cited Legislation

AI generated
§ 15 odst. 1 zákona o náhradě škody
§ 142 odst. 2 o. s. ř.
soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků řízení byl úspěšný částečně.
§ 160 odst. 1 o. s. ř.
byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.
§ 9 odst. 4 písm. a) advokátní tarif
§ 8 odst. 1 advokátní tarif
§ 151 odst. 3 o. s. ř.
Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení spočívající v jednotlivých úkonech nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě z [datum] ve výši 300 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.
vyhláška č. 177/1996 Sb. advokátní tarif
vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

Cited Case Law

AI generated
usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]
usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci).
usnesení Vrchního soudu v Olomouci, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 268 807 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 833 Kč od [datum] do [datum].

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 268 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 268 807 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 138 833 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] po žalované původně domáhal zaplacení částky ve výši 407 640 Kč s příslušenstvím, která byla tvořena nárokem ve výši 140 400 Kč na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem, a dále nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu (nepřiměřené délky řízení) ve výši 267 240 Kč. Jelikož v průběhu řízení žalovaná uspokojila nárok žalobce na odčinění nemajetkové újmy co do částky 138 833 Kč, žalobce vzal žalobu částečně zpět a soud řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil. Nadále tak zůstal předmětem řízení nárok žalobce na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši 268 807 Kč (náhrada škody 140 400 Kč + zbývající zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 128 407 Kč) s příslušenstvím.

2. Žalobce tvrdil, že mu škoda a nemajetková újma byla způsobena v souvislosti s řízením, které bylo nejprve vedeno věcně nepříslušným Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. [spisová značka] a následně převzato Krajským soudem v Ostravě, který řízení vedl pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení nynější žalobce vystupoval jako žalovaný ve sporu se žalobkyní [právnická osoba], která se po něm domáhala zaplacení částky 1 320 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení v podobě neoprávněně vyplacených odměn (pohyblivé částky mzdy) generálnímu řediteli dle manažerské smlouvy.

Řízení trvalo ke dni podání žaloby 12 let. Kromě celkové délky řízení žalobce upozornil na skutečnost, že otázka věcné příslušnosti soudů byla vyřešena až usnesením Vrchního soudu v Olomouci, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tj. po 8,5 letech trvání sporu. Dále vytýká soudům, že si na jednotlivých stupních věc mezi sebou přehazovaly a nedosáhly shody na jednotném právním posouzení. Žalobce též upozornil na dílčí průtahy v řízeních před soudy všech stupňů, které v souhrnu trvaly 31 měsíců.

Dle žalobce je tak řízení nepřiměřeně dlouhé a zatížené průtahy, v čemž spatřuje nesprávný úřední postup resultující ve vzniku nemajetkové újmy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění na celkovou částku 267 240 Kč vycházel ze základní částky 20 000 Kč za první dva roky dohromady a za každý následující rok řízení, přičemž výsledek následně navýšil o míru inflace nasčítané od roku [rok]. Kromě tohoto nároku se žalobce domáhal náhrady 140 400 Kč za škodu způsobenou nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem.

Škoda je představována náklady vynaloženými na soudní poplatky. Vznik těchto nákladů žalobce odvozuje od všech rozsudků vydaných v řízení před rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci o věcné příslušnosti ze dne [datum] (tj. rozsudek Okresního soudu v Opavě, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Nejvyššího soudu, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Okresního soudu v Opavě, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek Nejvyššího soudu, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], dále společně jako„ rozsudky“).

Rozsudky považuje žalobce za nezákonná rozhodnutí a kdyby jich nebylo, nevznikly by mu náklady v podobě zaplacených soudních poplatků za opakovaná odvolání a dovolání. Škoda byla způsobena též nesprávným úředním postupem, neboť kdyby bylo řízení vedeno v přiměřené lhůtě, nemusel by platit tolik soudních poplatků. Žalobce požaduje jednak náhradu za soudní poplatky ve výši 76 000 Kč zaplacené za opravné prostředky, které sám podal (odvolání ze dne [datum] a dovolání ze dne [datum]), jednak částku 64 400 Kč, kterou má povinnost uhradit na náhradě nákladů řízení [právnická osoba], [anonymizováno] (za soudní poplatky zaplacené touto žalobkyní v souvislosti s podáním žaloby, odvoláním a dovoláním).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem. Dále nesporovala, že žádost žalobce na odčinění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení shledala důvodnou co do částky 138 833 Kč. Žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. [spisová značka] v trvání 12 let a 8 měsíců lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela ze základní částky 198 333 Kč (8 500 Kč za první dva roky řízení a 17 000 Kč za každý další rok řízení), kterou snížila o 30 % s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Jako odpovídající zadostiučinění proto hodnotí již vyplacenou částku 138 833 Kč a ve zbytku považuje nárok žalobce za nedůvodný. Nárok žalobce na náhradu škody představující zaplacené/nahrazené soudní poplatky žalovaná neuznává v plné výši, neboť náklady, jichž se žalobce domáhá zjevně nebyly vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a ani na nápravu nezákonných rozhodnutí.

4. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení ústního jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. Žalovaná vyslovila souhlas ve svém vyjádření ze dne [datum]. Souhlas žalobce se předpokládá, neboť nereagoval na výzvu učiněnou usnesením č.j. [číslo jednací], ke které soud připojil doložku dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by jednání nařizoval.

5. Při posuzování nároku soud vyšel z nesporných skutečností ohledně předběžného uplatnění nároku žalobkyně u žalované, jakožto nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu.

6. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázán následující průběh řízení:

-) Dne [datum] byla podána žaloba o zaplacení částky 1 320 000 Kč Okresnímu soudu v Opavě.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě.

-) Dne [datum] soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku.

-) Dne [datum] soud zastavil řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.

-) Dne [datum] žalobce zaplatil soudní poplatek.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti usnesení o zastavení řízení.

-) Dne [datum] soud zrušil usnesení o zastavení řízení vzhledem k zaplacení poplatku ve lhůtě pro odvolání.

-) Dne [datum] se konalo první jednání ve věci, které bylo odročeno na [datum].

-) Dne [datum] byla soudu doručena žádost zástupce žalobce o odročení z důvodu pracovní neschopnosti. Žádosti bylo vyhověno a došlo k odročení jednání na [datum].

-) Dne [datum] byla soudu doručena žádost zástupce žalobce o odročení z důvodu pracovní neschopnosti, žádosti bylo vyhověno.

-) Dne [datum] se konalo další jednání ve věci.

-) Dne [datum] se konalo další jednání ve věci, na kterém byl vyhlášen zamítavý rozsudek.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozsudku.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobce.

-) Dne [datum] soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

-) Dne [datum] soud zrušil usnesení o zastavení řízení vzhledem k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě pro odvolání.

-) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne [datum] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

-) Dne [datum] žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

-) Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu.

-) Dne [datum] Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

-) Dne [datum] byl spis z Nejvyššího soudu vrácen Okresnímu soudu v Opavě.

-) Dne [datum] soud žalobci zaslal stanovisko žalovaného a vyzval jej k vyjádření k otázce možného smíru.

-) Dne [datum] si soud vyžádal rozhodnutí OS v Olomouci za účelem posouzení důkazního využití případného vyžádání celého spisu.

-) Dne [datum] se konalo další jednání. Bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku.

-) Dne [datum] soud vyhlásil vyhovující rozsudek.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalovaného proti rozsudku.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobce do nákladového výroku rozsudku.

-) Dne [datum] soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalovaného.

-) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne [datum] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v meritu věci a změnil ve výroku o nákladech.

-) Dne [datum] žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

-) Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu.

-) Dne [datum] Nejvyšší soud zamítl dovolání žalovaného.

-) Dne [datum] žalovaný podal ústavní stížnost.

-) Dne [datum] Ústavní soud zrušil rozsudky soudů všech stupňů.

-) Dne [datum] byl spis vrácen soudu I. stupně.

-) Dne [datum] soud vyzval účastníky k vyjádření ohledně věcné příslušnosti.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k věcné příslušnosti soudu.

-) Dne [datum] byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti.

-) Dne [datum] Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že k projednání a rozhodnutí jsou příslušné krajské soudy.

-) Dne [datum] byl spis vrácen Okresnímu soudu v Opavě.

-) Dne [datum] byl spis postoupen Krajskému soudu v Ostravě.

-) Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání.

-) Dne [datum] se konalo jednání, odročeno za účelem vyhlášení rozsudku.

-) Dne [datum] soud vyhlásil zamítavý rozsudek.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalovaného do nákladového výroku rozsudku.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozsudku.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobce.

-) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne [datum] odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

-) Dne [datum] se konalo další jednání u soudu I. stupně, bylo odročeno za účelem dalšího dokazování.

-) Dne [datum] se konalo další jednání u soudu I. stupně, bylo odročeno za účelem dalšího dokazování.

-) Dne [datum] se konalo další jednání u soudu I. stupně, bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku.

-) Dne [datum] soud vyhlásil vyhovující rozsudek.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalovaného proti rozsudku.

-) Dne [datum] bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobce.

-) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne [datum] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

-) Dne [datum] žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

-) Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu.

-) Dne [datum] Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného (rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]).

7. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce v procesním postavení žalovaného byl účasten řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka], které trvalo po dobu 12 let a 8 měsíců. Žaloba byla podána na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 320 000 Kč z důvodu neoprávněně vyplacených odměn generálního ředitele dle manažerské smlouvy. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně ve třech stupních soudních soustavy, a to 4x soudem prvního stupně, 4x soudem odvolacím a 3x Nejvyšším soudem, navíce též soudem Ústavním. Ve věci byla dále před Vrchním soudem v Olomouci posuzována otázka věcné příslušnosti. V řízení se vyskytl dílčí průtah mezi [anonymizováno] [rok], kdy odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení, a [anonymizováno] [rok], kdy se konalo další jednání u soudu I. stupně.

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

<b>K posouzení nároku na nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup:</b>

13. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk, kdy se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, aktuálně ve výši 128 407 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Krajský soud v Ostravě vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod shora uvedenou spisovou značkou v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk, podle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž i ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na to, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Při stanovení celkové doby řízení vyšel soud z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby a jeho konec spadá v jedno s okamžikem právní moci konečného rozhodnutí. Ve vztahu k žalobci předmětné řízení trvalo 12 let a 8 měsíců, od [datum] do právní moci usnesení o odmítnutí dovolání ze dne [datum]. Řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy, přičemž soudy prvního a druhého stupně rozhodovaly ve věci celkem čtyřikrát, Nejvyšší soud rozhodoval třikrát. V řízení došlo i ke kasačnímu zásahu ze strany Ústavního soudu. V návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu byla řešena otázka věcné příslušnosti Vrchním soudem v Olomouci, přičemž po dvou kolech rozhodování byla věc přikázána krajskému soudu. Pokud jde o postup soudů, byl shledán dílčí nedostatek v podobě prodlevy při rozhodování věci soudem I. stupně poté, co mu byla věc vrácena k dalšímu řízení po zrušení odvolacím soudem mezi [datum] a [datum]. Soud z tohoto důvodu hodnotí celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. V důsledku porušení práva žalobce mu vznikla újma, a to minimálně v podobě jeho právní nejistoty vycházející z nepřiměřené délky řízení.

16. K závěru o existenci odpovědnostního titulu ve smyslu ustanovení §13 OdpŠk pak dospěla i sama žalovaná v rámci předběžného projednání nároku, když taktéž žalobci přiznala částečné odškodnění.

17. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení, za první dva roky však v částce poloviční. Pro posuzované řízení v trvání 12 let a 8 měsíců soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění v rozsahu, v jakém byla přiznána žalovanou, tj. ve výši 17 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční, a došel tedy k základní částce finančního zadostiučinění ve výši 198 333 Kč. Tato částka se jeví částkou adekvátní, částkou základní (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Tuto částku soud následně podrobil jednotlivým kritériím § 31a OdpŠk, když co se týče složitosti řízení, jí soud snižoval z důvodu právní a procesní složitosti. Soud přihlédl k tomu, že v řízení šlo o posouzení otázek právně komplikovaných, a to ve vzájemné souvislosti (otázka výkladu pojmu obchodního vedení, otázka souběhu funkcí člena statutárního orgánu a generálního ředitele, limity obsahu manažerské smlouvy ve vztahu k aplikaci zákoníku práce), když zároveň až v návaznosti na závěry vyšších soudů bylo třeba posuzovat i skutkové otázky v jiném světle. Z důvodu této složitosti je dle zdejšího soudu třeba snížit základní částku o 20 %.

19. Pakliže žalovaná snižovala zadostiučinění o 30 % z důvodu posuzování věci soudy na všech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu, soud se s tímto jejím ohodnocením neztotožňuje. Zdejší soud má za to, že lze tento faktor zohlednit, avšak v nižší míře, neboť k posuzování věci na více stupních přispěla i ne zcela konzistentní judikatura, kdy jasné vodítko poskytlo až rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku [rok]. Zdejší soud tak jako adekvátní považuje snížení o 15 %.

20. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, soud neshledal, že by k nestandardní délce řízení žalobce svými úkony přispěl (např. nedůvodnými požadavky na odročení jednání, zbytečnými žádostmi či jednáním obstrukčního charakteru).

21. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je z hlediska spočívajícího v postupu soudu a orgánů veřejné moci potřeba zkoumat, zda postup v řízení odpovídal procesním pravidlům. Soud v této souvislosti navýšil základní částku, neboť shledal nepřiměřenou časovou prodlevu mezi vrácením věci soudu prvního stupně po zrušovacím usnesení a konáním dalšího jednání (více než 1 rok). Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru o nutnosti navýšení základní částky o 5 %.

22. Pokud jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, tento soud neshledal nikterak nestandardním, když řízení dle judikatury vnitrostátních soudů i ESLP nepatří mezi řízení se zvýšeným významem řízení pro účastníky. Za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, a o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví, nebo života. Takovým typem řízení projednávané nebylo, a žalobce ani zvýšený zájem netvrdil, ani neprokazoval.

23. Na tomto místě tedy soud shrnuje, že na základě shora uvedených úvah o nutnosti snížení i navýšení základní částky dospěl k závěru, že základní částku je třeba snížit o celkových 30 % (+ 5 % - 20 % - 15 %). Této redukci poté odpovídá výsledné finanční zadostiučinění ve výši 138 833 Kč, tj. v částce, kterou již přiznala žalovaná. Příslušný nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v dosud neuspokojeném rozsahu proto soud shledal nedůvodným.

<b>K posouzení nároku na náhradu škody:</b>

24. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu škody způsobenou nezákonnými rozhodnutími (kterými měly být všechny rozsudky soudů vydané před datem před rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci o věcné příslušnosti), resp. nesprávným úředním postupem. Škoda měla vzniknout v souvislosti s poplatkovou povinností, která za celou dobu řízení opakovaně vznikala jak žalobci, tak protistraně.

25. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Dle § 8 ods.t 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Dle § 31 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

28. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk může poškozený náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

29. Dle citované právní úpravy tedy platí, že náklady řízení lze považovat za škodu ve smyslu OdpŠk, pokud byly poškozeným vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Dané ustanovení se tedy použije pouze ve vztahu k těm poškozeným, kteří sami vynaložili náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Pokud jde soudní poplatky zaplacené původní žalobkyní, [právnická osoba], [anonymizováno], které se následně promítly do povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení, soud konstatuje, že se nejedná o náklady, které by sám žalobce (poškozený) vynaložil na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Jedná se o náklady řízení, které přirozeně vznikaly v souvislosti s jeho vedením. Žalobce byl v řízení stranou žalovanou a pakliže je povinen uhradit protistraně tyto náklady, je to následkem jeho procesního neúspěchu ve věci, nikoli následkem nesprávného úředního postupu soudu či vydání některého z později zrušených rozsudků.

30. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody za soudní poplatky, které sám platil, soud konstatuje že podmínkou přiznání náhrady škody je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů podle § 31 odst. 2 OdpŠk. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (srov. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] či rozsudek NS ČR sp.zn. [spisová značka], dle kterého:„ umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu nepřiznal, nemůže se neúspěšný účastník domáhat náhrady nákladů takového řízení občanskoprávní žalobou proti státu“). Pokud jde o soudní poplatky placené žalobcem, tyto žalobce vynaložil za účelem dosažení pro něj příznivého výsledku v řízení, nikoli za účelem dosažení rozhodnutí o věcné (ne) příslušnosti. Vynaložení nákladů řízení je vždy podepřeno rozhodnutím účastníka řízení, který se pro jejich placení rozhodne za účelem obrany svého práva, při zohlednění možnosti jeho úspěchu ve sporu. Dle soudu potom není přípustné, aby cestou řízení o odpovědnosti státu za škodu bylo opětovně revidováno nákladové rozhodnutí soudu, který rozhodoval původní spor, neboť by docházelo k obcházení příslušné zvláštní právní úpravy náhrady nákladů řízení.

31. Újmy, které žalobce tvrdí (a jejichž náhrady se dožaduje), mají zjevně charakter nákladů původního civilního řízení, a k jejich vypořádání slouží zásadně samo řízení, v němž vznikly. O nákladech řízení bylo takto rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jež pro nezákonnost zrušen nebyl a nabyl právní moci. Nárok žalobce proto soud neshledal důvodným.

<b>Shrnutí</b>

32. Na tomto místě soud rekapituluje, že nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ani nárok na náhradu škody, neshledal důvodnými. Žalobu proto výrokem I. tohoto rozsudku v rozsahu žalované jistiny a souvisejícího příslušenství zamítl.

33. V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobce žalovaná uspokojila a shledala důvodným co do částky 138 833 Kč. Pakliže žalobci plnila až dne [datum], byla v prodlení se splněním dluhu (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) Počátek prodlení žalované je určen dnem [datum], což je den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku podle § 15 odst. 1 zákona. Soud proto žalobci ve výroku II. tohoto rozsudku přiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky mimosoudně uznané žalovanou až do data jejího uhrazení.

34. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků řízení byl úspěšný částečně. V projednávané věci soud uvážil, že předmětem řízení byly dva nároky. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byl plně úspěšným účastníkem žalovaný, neboť se na žalované domohl byť jen části svého nároku za situace, kdy žalovaná plnila po lhůtě k předběžnému projednání nároku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci).

Co do uplatněného nároku na náhradu škody byla plně úspěšným účastníkem žalovaná. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dále jen „a.t.“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]).

Činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm.

a) a.t. 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1a.t.). V řešeném případě je tak tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 140 400 Kč a tarifní hodnotou nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu částka 50 000 Kč. V posuzované věci to konkrétně znamená, že žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, přičemž by jí žalovaná měla nahradit polovinu náhrady nákladů řízení (úspěch žalované co do částky 140 400 Kč představuje 73,74 % z celkového předmětu řízení vyjádřeného poměrem tarifních hodnot, neúspěch žalované činí 26,26 %, čemuž tedy odpovídá náhradový poměr ve výši 50 % po zaokrouhlení).

Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení spočívající v jednotlivých úkonech nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě z [datum] ve výši 300 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Při zohlednění částečného úspěchu žalované bylo výrokem III. rozhodnuto, že žalovaný je povinen k náhradě nákladů řízení ve výši 150 Kč.

35. Lhůta k plnění ve výroku III. byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.