12 C 80/2022-20 · Okresní soud v Třebíči

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 63,24 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b>

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků.

V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, v důsledku čehož se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do evidence. Žalovaná však žalobkyni přes výzvu televizní poplatky (měsíční výše 135 Kč) v ceně celkem 675 Kč neuhradila.

Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.

Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. V daném řízení byla žaloba podána důvodně a proto právo na náhradu nákladů řízení svědčilo ve prospěch žalobkyně. Žalobkyni pak soud přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení, spočívající toliko v zaplaceného soudního poplatku, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně.

V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužných televizních poplatků, u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství bagatelních sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplacených televizních poplatků a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen identifikační údaje žalované strany a výpočet dlužné částky.

K podávání těchto typizovaných žalob (za situace, kdy součástí organizační struktury žalobkyně je oddělení správy a vymáhání televizních poplatků), tak je neúčelné najímat advokáta a jeho odměnu a paušální a hotové výdaje za zastupování účastníka nelze žalobkyni přiznat. Žalobkyně sama prostřednictvím uvedeného svého specializovaného organizačního útvaru zpracovává podrobné výzvy k úhradě televizních poplatků, které teprve následně předá k vymáhání advokátní kanceláři; uvedené údaje v upomínkách pak jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které jsou také převzaty.

Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z upomínek k zaplacení vytvořené jí samotnou do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.