8 C 265/2025-56 · Okresní soud v Mělníku

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 86 852,60 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 32 676,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 188,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 970,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 762,73 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 762,73 Kč od , datum, do zaplacení, zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 29 176,1 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 333,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 614,80 Kč, se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky ve výši 25 000 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem ve výši 2,25 % ročně z částky ve výši 25 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 307 Kč.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 86 852,60 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První z nich, smlouva č. , hodnota, , byla uzavřena dne , datum, a žalované byly na jejím základě poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.

Druhá smlouva č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, a žalované byla na jejím základě poskytnuta částka 25 000 Kč. V obou případech žalovaná před uzavřením smluv poskytla informace o svých rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které byly ověřeny prostřednictvím výplatních pásek, pracovní smlouvy a údajů z insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto údajů posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost a pravdivost poskytnutých údajů a prohlásila, že nezamlčela žádné podstatné skutečnosti.

Úvěry byly poskytnuty v hotovosti a měly být splaceny v pravidelných splátkách. V případě první smlouvy v 65 týdenních splátkách po 632 Kč a v případě druhé smlouvy ve 21 měsíčních splátkách po 2 658 Kč. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas. U první smlouvy byla poslední platba provedena dne , datum, . U druhé smlouvy nebyla žalovanou uhrazena žádná splátka. Ke dni , datum, činila dlužná jistina ze smlouvy č. , hodnota, částku 15 762,73 Kč, přičemž žalobkyně dále uplatnila nárok na úhradu dlužného poplatku ve výši 16 913,77 Kč.

Rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 188,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 970,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 762,73 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 762,73 Kč od , datum, do zaplacení. V případě smlouvy č. , hodnota, činila ke dni , datum, dlužná jistina 25 000 Kč a dlužný poplatek 30 809 Kč. Žalobkyně se dále domáhala úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 333,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 614,8 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení.

Obě pohledávky byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. V rámci doplnění žaloby ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, když toto odůvodnila tím, že se jí nepodařilo dohledat smlouvu č. , hodnota, , a proto právě v rozsahu této pohledávky bere žalobu zpět. Jednalo se o částku ve výši 32 676,50 Kč, sestávající z dlužné jistiny, poplatků, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jakož i o úroky z této částky od , datum, do zaplacení.

Žalobkyně navrhla, aby soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně nadále domáhala zaplacení částky 54 176,10 Kč ze smlouvy č. , hodnota, , dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 614,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 6 333,33 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve stejné výši a období, jakož i náhrady nákladů řízení.3. Vzhledem k tomu, že žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tak jak bylo soudu doručeno podáním ze dne , datum, , podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).4. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.5. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis).

Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel/ a písemnosti jsou jí na tuto adresu doručovány.

Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).6. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalované poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč.

Úroková sazba činila 86 % ročně. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 30 809 Kč. Součástí tohoto poplatku byl kapitalizovaný úrok ve výši 24 103 Kč a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 21 splátkách ve výši 2 658 Kč, přičemž výše poslední splátky měla činit 2 649 Kč/viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 15, smluvní podmínky na č. l. 16 spisu/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně evidovala k žalované následující informace.

Žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 17 532 Kč. Další příjmy domácnosti pak měly činit 15 000 Kč. Interní splátky PF měly být měsíčně ve výši 2 781 Kč. Žalovaná byla svobodná, žila v nájemním bydlení a byla zaměstnaná jako prodavačka. Nevlastnila automobil a měla jednu vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit 5 500 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 14 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně jej nesplácela, když na tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila /viz tabulka umoření na č. l. 17, tabulka umoření na č. l. 18 spisu/.

Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou vzniklou nesplácením předmětného úvěru postoupila na žalobkyni. O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne , datum, , ve kterém byla vyzvána k úhradě pohledávky ve lhůtě do deseti dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalované poprvé doručováno dne , datum, /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 13, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 19, příloha č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 20-23, potvrzení na č. l. 24, podací lístek na č. l. 25, výpis ze sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 49 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/.

Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky také předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla odeslána téhož dne /viz výzva k plnění na č. l. 26-27, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.8. Soud neprováděl dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , neboť z této listiny neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc a k důkazu nelze provádět listinu směřující k právnímu hodnocení věci.9.

Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.14.

Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20.

Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně je proto aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru, podle soudu však nebyla tato smlouva platně sjednána.

Zde se soud zaměřil na posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalované a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána.

Žalobkyně sice zkoumání úvěruschopnosti žalované tvrdila, avšak nedokládala. Zejména nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv zkoumala výdaje žalované či ověřovala výši jejího pravidelného měsíčního příjmu, když nepředložila např. kopie výplatních pásek žalované. Ty přitom dle sporné smlouvy měla mít k dispozici. V případě prověřování výdajů žalované je situace zcela tristní, neboť dle sporné smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně žádné relevantní podklady ani nevyžádala.

Ve smlouvě jsou totiž doplněny informace pouze o kontrole výplatních pásek, nikoliv pak např. faktur, nájemní smlouvy apod., tedy podkladů, které by dokládaly výdaje žalované. Vůbec tak není zřejmé, na základě čeho právní předchůdkyně ověřila výši nákladů žalované na bydlení a výši jejích dalších závazků. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitelky náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

O nedostatečném prověření výdajů žalované pak svědčí skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z nákladů na živobytí ve výši 5 500 Kč, a to za situace, kdy žalovaná žila v nájemním bydlení s jednou vyživovanou osobou. Tuto výši nebylo možné považovat v roce 2022 za věrohodnou, když měla zahrnovat náklady na bydlení, stravování, ošacení, případně také na dopravu žalované, atd. To vše tím spíše pak za situace, kdy měla být zahrnuta i péče o další závislou osobu. Ověřovány pak nebyly ani další příjmy domácnosti.

Za zjištěného skutkového stavu, kdy údaje evidované k žalované byly již samy o sobě nevěrohodné, tak bylo zcela na místě, aby bylo řádné posouzení úvěruschopnosti plně prokázáno.21. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů i výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.22.

Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.23. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive s ohledem na postoupení sporné pohledávky na úkor žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení.

Žalovaná čerpala celkem 25 000 Kč a na pohledávku neuhradila ničeho. Stále je tedy povinna poskytnutou částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, v celém rozsahu vrátit. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky s oznámením o postoupení pohledávky, a to ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení tohoto oznámení.

Oznámení bylo žalované poprvé prokazatelně doručováno dne , datum, , respektive daného dne se dostalo do sféry dispozice žalované v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení, kdy byla žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalovaná tedy byla povinna dlužnou částku uhradit do , datum, . Vzhledem k tomu, že tak neučinila, ocitla se následujícího dne v prodlení.

Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne , datum, , a to ve výši 12,75 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku).24. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [jistina nad rozsah bezdůvodného obohacení, smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu , datum, , kdy se žalovaná poprvé prokazatelně ocitla v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.] (výrok III. tohoto rozsudku).25.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV. tohoto rozsudku).26. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci.

Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 3 475 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby byla předmětem řízení částka 54 176 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 2 168 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 1 307 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 307 Kč (výrok V. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.