Court orders partial payment for loan debt but rejects contractual penalty and interest claims due to usury.
Legislator summary
AI generatedThe court ordered the defendant to pay the plaintiff the remaining loan principal plus statutory interest, while dismissing claims for contractual penalties and excessive interest. The court found the original loan contract void for violating usury laws and public order, yet recognized a claim for unjust enrichment based on the lender's prior performance. Consequently, the judgment recognized only the lawful debt balance and statutory interest, rejecting the plaintiff's demand for the agreed-upon penalty and high interest rates.
Legislator headnote
AI generated§ 588 o. z.; § 2991 o. z.: A loan contract violating usury limits is absolutely void ex officio; however, the lender may still claim unjust enrichment for the principal amount advanced, while contractual penalties and excessive interest are inadmissible.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedRelated Decisions
AI generatedFull text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
<b>II. Žaloba se pro částku [částka], úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pro úrok ve výši 29% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b>
<b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupkyně [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve výši [částka] (tj. celkem tedy [částka]), ve 45 týdenních splátkách po [částka], s termínem poslední splátky [datum]. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně, poslední splátku uhradila dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že ke dni [datum] činila dlužná jistina částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka] (tj. celkem [částka]). Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne [datum]. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku [částka]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou nic uhrazeno. Žalobkyně se po žalované požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 29% ročně z dlužné jistiny, a to od [datum], tj. od posledního dne lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení a dále se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.
2. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovanou bylo písmeně dohodnuto, že [anonymizováno] žalované poskytne peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala [anonymizováno] vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši [částka] (tj. celkem tedy [částka]), ve 45 týdenních splátkách po [částka], s termínem poslední splátky [datum]. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána na 29% p.a. Dále bylo dohodnuto, že součástí smlouvy jsou též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že peněžní prostředky v hotovosti převzala. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště [adresa žalované].
3. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná o svých poměrech písemně prohlásila, že bydlí v nájemním bytě, má středoškolské vzdělání, je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, má příjem [částka] měsíčně a [částka] měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí [částka] měsíčně a její běžné měsíční výdaje činí [částka]. Dále žalovaná prohlásila, že není držitelem kreditní karty, nemá zápůjčky u jiného věřitele. [anonymizováno] zde uvedl, že prohlášení žalované ověřil složenkami.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou.
5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne [datum] na adresu [adresa žalované].
6. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalované], zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
7. Z tabulky umoření soud zjistil, že dne [datum] byl vyhotovena listina obsahující údaje vztahující se ke smlouvě [číslo] uzavřené se žalovanou.
8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelkou a [anonymizováno] jako zapůjčitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda [anonymizováno] řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.
Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí [číslo] a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo], která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování.
Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], [anonymizováno], učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi.
Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
15. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že [anonymizováno] při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr [částka] zaplatit celkem [částka] v 45 týdenních splátkách po [částka]. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že [anonymizováno] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, co žalovaná sama o svých poměrech uvedla.
O tom svědčí i fakt, že žalobkyně žádný z dokladů, o kterých bylo v zákaznické kartě uvedeno, že jsou [anonymizováno] ověřeny, soudu nepředložila. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by [anonymizováno] při posuzování majetkových poměrů žalované provedl lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. Postup [anonymizováno] jako věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Přitom samotné již údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o jejich správnosti a pravdivosti, a to zejména s ohledem na výši tvrzených příjmů, za situace, kdy žalovaná je na mateřské dovolené a má příjem z rodičovského příspěvku.
Poměry žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů.
Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] mezi žalovanou a [anonymizováno] ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná.
K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
16. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka], plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzením žalobkyně, že žalovaná ke dni [datum] evidovala dluh ve výši [částka]. Pakliže si žalobkyně proti žalované na základě uvedené smlouvy nárokovala částku [částka], soud dovodil, že žalovaná již k tomuto dni zaplatila částku [částka]. Dále soud uvěřil i tvrzení, že žalovaná uhradila do [datum] (do postoupení pohledávky) částku [částka], když sama žalovaná další úhrady netvrdila. Pakliže žalovaná na svůj dluh zaplatila již [částka] ([částka] + [částka]), zbývá jí k úhradě částka [částka], tedy rozdíl částek [částka] a [částka]. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne [datum], vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10% p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaná nicméně v řízení zůstala nečinná a neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.