Court partially allowed loan claim for 5,000 CZK but dismissed additional costs and interest claims.
Legislator summary
AI generatedThe court ruled that the defendant must pay 5,000 CZK plus statutory interest, while dismissing claims for additional fees and other interest amounts. The plaintiff successfully proved the loan contract and the assignment of the debt, establishing the primary obligation. However, the court rejected the remaining claims because the plaintiff failed to substantiate the specific amounts for legal fees and the calculation of further interest penalties.
Legislator headnote
AI generated§ 2395 odst. 2 obč. zák.; § 1958 odst. 2 obč. zák.; § 1970 obč. zák.: A creditor may claim immediate performance and default interest upon a consumer loan, but additional claims for fees or interest must be strictly substantiated by evidence.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedRelated Decisions
AI generatedFull text
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 662 Kč s příslušenstvím
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 7.8.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
<b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částky ve výši 762 Kč a 750 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 169,52 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, se zamítá.</b>
<b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 690,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 2.12.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 7.8.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 169,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč, a částku 750 Kč. Předmětem řízení byla pohledávka ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 5.2.2021.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 5.2.2021 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl při jejím podpisu částku ve výši 5 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 30 dnů s možností prodloužení této doby až o 11 měsíců. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a žalobcem ze dne 29.3.2021 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], jako postupitel postoupil na žalobce pohledávky uvedené v příloze č. 1, mezi jinými i pohledávku za žalovaným (pořadové [číslo]). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.8.2021 bylo žalovanému odesláno dne 13.8.2021. Výzvou před podáním žaloby ze dne 25.10.2021, odeslanou dne 19.10.2021, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 12.11.2021.
4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016).
Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku.
Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (jeho předchůdce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet úvěr, a proto bylo nutno vyhodnotit smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 5.2.2021, jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.).
6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil ve výši 5 000 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila pro druhé pololetí r. 2021 0,5 %, žalobce požadoval 8,25 %, tedy méně (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu).
12. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 762 Kč a 750 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 169,52 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.
14. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu) Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 089 Kč Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, částku 1 489 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 73,2 %. Odečtením neúspěchu (26,8 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 646,4 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 690,90 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).