Legislator Case Law & Legislation
5 C 136/2021-25 ECLI:CZ:OSHO:2022:5.C.136.2021.1 AI generated

Court partially allowed loan claim by invalidating interest clause and ordering partial repayment.

Case Number 5 C 136/2021-25
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The court dismissed the plaintiff's claim for the full loan amount and interest, ordering only partial repayment of the principal. The defendant did not respond, and the court found the agreement's interest clause invalid due to excessive rates. Consequently, the court ruled that the plaintiff is entitled only to the remaining principal balance, excluding the disputed interest payments.

Legislator headnote

AI generated

§ 457 obč. zák.; The court must order restitution based on the valid portion of a contract when an interest clause is declared invalid, preventing the creditor from claiming amounts exceeding the principal.

Keywords

AI generated
invalid interest clause partial restitution loan contract validity excessive interest rates restitution of benefits

Cited Legislation

AI generated
§ 457 obč. zák.
S ohledem na § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal.
§ 115a o. s. ř.
Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
§ 142 odst. 2 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
nařízení vlády č. 142/1994 Sb.
Žalobkyni proto vzniklo z titulu předložené smlouvy právo na zaplacení zbylé částky jistiny ve výši 4 620 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č.
nařízení vlády č. 163/2005 Sb.
ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Co do zbylé požadované částky 6 960 Kč a zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná, proto ji soud v tomto rozsahu zamítl, jak vyplývá z II.
zákon 120/2001 Sb.

Cited Case Law

AI generated
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 11 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 620 Kč se zákonným úrokem z částky 4 620 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 380 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 580 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, které se zavázala splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 5 380 Kč a žalobkyni tak nadále dluží částku 10 000 Kč na jistině a 1 580 Kč na souhrnném poplatku. Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v uvedený den částka 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 5 bylo ujednáno, že jakékoliv splátky budou použity nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném uhrazení pak na vlastní částku půjčky. Dle čl. 8 smluvních podmínek, v případě, že zákazník řádně a včas neuhradí splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji smlouvou ze dne [datum] postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaná informován dopisy ze dne [datum] (odeslaným dne [datum]) a dne [datum] (odeslaným dne [datum]). Z předloženého opisu z obchodního rejstříku [země] soud zjistil, že stávající žalobkyně je společnost založená dle práva [země]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou dne [datum].

4. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který s účinností od 1. 1. 2014 uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

6. Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Soud žalobu posoudil jako důvodnou co do dosud nezaplacené části jistiny. Soud naopak žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení neuhrazené částky souhrnného poplatku. Ujednání o souhrnném poplatku považuje soud za neplatné, neurčité a nesrozumitelné a jako takové v rozporu s § 37 odst. 1, § 39 a § 56 odst. 1 obč. zák. Z předložené smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek není zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při uzavírání smlouvy ke konkrétní výši souhrnného poplatku, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky, pročež ze smlouvy není zřejmé, zda byl úrok vůbec dohodnut a v jaké výši. Ačkoliv žalobkyně v žalobě tvrdila, že souhrnný poplatek je kapitalizovaným úrokem, smlouva ani smluvní podmínky neobsahují žádné ustanovení, které by souhrnný poplatek takto specifikovalo. Smlouva ani smluvní podmínky rovněž neobsahují ani případné ujednání, z něhož by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na případné dílčí složky souhrnného poplatku. I pokud tedy souhrnný poplatek v sobě obsahoval zčásti úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí již při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se zde jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, v němž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu. Ze všech uvedených důvodů považuje soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnný poplatek za absolutně neplatné v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními.

7. Nadto lze dále uvést, že i pokud by souhrnný poplatek představoval pouze úrok za půjčení peněžních prostředků, musel by soud konstatovat, že byl sjednán v nepřiměřené výši a tudíž v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z databází časových řad ARAD ve vztahu k říjnu 2007 dostupných na www.cnb.cz, týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem soud zjistil, že v době sjednání smlouvy o zápůjčce činila průměrná výše úrokových sazeb u půjček splatných od 1 roku do 5 let včetně 13,61 %. Vzhledem k tomu, že původní věřitelka požadovala na souhrnném poplatku - úroku - přibližně 68 % ročně, je zřejmé, že taková výše úroku by převyšovala více než čtyřikrát horní hranici obvyklé úrokové míry.

8. Na základě posuzované smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Žalovanou uhrazenou částku 5 380 Kč soud započítal na dlužnou část jistiny, neboť jak už bylo řečeno, ujednání o povinnosti zaplatit souhrnný poplatek považuje soud za absolutně neplatné. S ohledem na § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

9. Žalobkyni proto vzniklo z titulu předložené smlouvy právo na zaplacení zbylé částky jistiny ve výši 4 620 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Co do zbylé požadované částky 6 960 Kč a zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná, proto ji soud v tomto rozsahu zamítl, jak vyplývá z II. výroku tohoto rozsudku.

10. Soud pro úplnost poukazuje, že smlouva o půjčce byla sjednána za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a současně před uplynutím transpoziční lhůty pro provedení směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru vůbec neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však podle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.