Court orders public transport operator to pay fare and penalty for passenger traveling without a valid ticket.
Legislator summary
AI generatedThe court ruled in favor of the public transport operator, ordering the defendant to pay a fare and a penalty for traveling without a valid ticket. The defendant admitted the facts via written submission, confirming they were caught during a transport control and failed to produce a ticket or pay the fare. The court upheld the claim based on the Civil Code and specific transport laws, establishing the operator's right to collect fees and penalties for unauthorized travel.
Legislator headnote
AI generated§ 37 of the Act on Roads; § 18a of the Act on Road Transport: A passenger who fails to produce a valid ticket and pay the fare upon request is legally obligated to pay the fare and applicable penalties.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedRelated Decisions
AI generatedFull text
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 6. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u nadepsaného soudu, domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované straně zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozhodnutí, s odůvodněním, že žalovaný cestoval dopravními prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní, a uzavřel s ní tak smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné, případně přirážku k jízdnému.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud ve věci rozhodl rozsudkem, proti němuž není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), písemné zdůvodnění tohoto rozsudku je vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.
Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem, linkou 196 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. S žalovaným byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole a bylo mu uloženo zaplatit jízdné 30 Kč, resp. přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, do dnešního dne však ničeho neuhradil.
Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku. Podle ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění a podle ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, vyhl. č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek žalobkyně, cestující, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné je povinen zaplatit jízdné (dle platného Tarifu PID) a pokutu. Žalobkyni se podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný při předmětné přepravní kontrole cestoval bez platného jízdního dokladu. Žalovaný tak porušil Smluvní přepravní podmínky. Smluvní přepravní podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy o přepravě (§ 2550 an. o. z.) mezi žalobkyní a cestujícími, smlouva je uzavřena nástupem cestujícího do vozu městské hromadné dopravy. Ze shora uvedených důvodů rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě, jak co do jistiny žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný se do prodlení s úhradou pohledávky dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.