7 C 283/2021-35 · Okresní soud v Pardubicích

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec

zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa, obec

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec

o zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 18. 9. 2016 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

<b>II. Žalovaný je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 368 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a žalující společností jako postupníkem a novým věřitelem nabyl žalobce pohledávku za žalovanou. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo dne 18.8.2016 k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 3 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 17.9.2016. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná následně odsouhlasila znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, na základě uvedených skutečností nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalované (k tomuto žalobce nenavrhl žádných dalších důkazů). Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 18.8.2016 na bankovní účet žalované. Žalovaná poskytnutý úvěr - přes upomínání nevrátila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 21.12.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce, včetně smluvních podmínek a informací o spotřebitelském úvěru, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 18.8.2016 s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 500 Kč, který bude žalované zaslán na jí označený účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr nejpozději do 17.9.2016. Výpisem z účtu spolu se sdělením banky žalované bylo prokázáno poskytnutí částky 3 500 Kč žalované právním předchůdcem žalobce dne 18.8.2016 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem ze dne 1. 1. 2021 měl soud prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena. Listinou ze dne 2.2.2021 byla žalovaná vyrozuměna o tom, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 2.2.2021 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalované, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů.

<i>5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i>

<i>6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i>

<i>7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>

<i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i>

<i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i>

<i>10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i>

<i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i>

<i>12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i>

13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 3 500 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit do 17.9.2016 Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.).

Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Žalobce již přímo v žalobě k prokázání svých tvrzení o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, uvedl, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno o tom, že posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce proběhlo v souladu s ust. § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., čehož důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování [anonymizováno] životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 3 500 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 3 500 Kč. Žalovaná je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinna hradit i úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 18.9.2016 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by bezdůvodné obohacení vydala.

16. Soud proto žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit 3 500 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I., když žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala.

17. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb., v pozdějším znění, za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvu k plnění, náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, 21% daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad ve výši 168 Kč, tj. celkem 1 368 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř). Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.