12 C 26/2022-36 · Okresní soud v Chebu

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 26 822,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 716,01 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 716,01 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 22 106,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 220,81 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 073,75 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 322,05 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč, který byl vyplacen před podpisem smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit dle předpisu splátek včetně příslušenství úvěru ve výši 22 098 Kč sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, tedy celkem částky 49 098 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 3 507 Kč, se sjednanou splatností poslední splátky dne 21. 5. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, celkem uhradil na závazek částku ve výši 22 283,99 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 322,05 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 841,73 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 634,94 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 361,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 653,97 Kč, smluvního úroku ve výši 4 728,85 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do 11. 6. 2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 073,75 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do 11. 6. 2021, smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč.

2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná.

Za vadná považuje soud ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 12 150 Kč (ve výši 45 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 489 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 4 860 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání čtrnácti měsíců zavázal společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 27 000 Kč zaplatit celkem částku 49 098 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 82 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 599 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 15 % ročně, RPSN pak 252,65 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 15 % ročně kapitalizovaného ke dni 11. 6. 2021.

Pokud se jedná o úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 150 Kč, je třeba uvést, že obchodní praxe akceptuje zpravidla zvláštní poplatek za rezervaci finančních prostředků, nicméně jeho obvyklá výše se pohybuje mezi 1- 2 % takto rezervovaných finančních prostředků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 45 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě těchto„ nákladů“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru.

Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 15 % ročně, společně s poplatky se však reálně jednalo o úročení cca 70 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně.

Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje.

Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši téměř 70 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu.

Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným.

Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.

3. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 27 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 22 283,99 Kč (tvrzení žalobkyně nezpochybněná žalovaným), soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 4 716,01 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 24. 8. 2021 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou na základě výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, odeslaném prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 9. 8. 2021 (dle ust. § 573 OZ tato zásilka došla žalovanému dne 12. 8. 2021, který měl povinnost plnit ve stanovené desetidenní lhůtě, tedy do 23. 8. 2021).

4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, stejně jako smluvní pokuty s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

5. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.