13 C 160/2024-51 · Okresní soud v Děčíně

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 22 215,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 215,60 Kč a zákonný roční úrok z prodlení z částky 17 696,51 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 29,79 % ročně z částky 14 944,48 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 341 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku s odůvodněním, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným došlo dne 14. 2. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 15. 2. 2023 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky uhradit v 48měsíčních splátkách po á 1 117 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru.

Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, z tohoto důvodu došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 21. 6. 2023, kdy byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, na což žalovaný nereagoval, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení soudně.Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 14. 2. 2023 na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému shora specifikované finanční prostředky. Žalovaný se smlouvou zavázal finanční prostředky vrátit formou 48měsíčních splátek po á 1 117 Kč, když tyto skutečnosti má soud za prokázané shora specifikovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru.Žalovaný na upomínky k zaplacení nereagoval, rovněž na výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 30. 1. 202, což má soud za prokázáno z výzev k zaplacení.

Rovněž má soud za prokázáno, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky z 12. 12. 023, což vyplývá i z podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož data.Soud má rovněž za prokázáno, ze zákaznické karty a hodnocení klienta, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost, před uzavřením smlouvy, jak to má na paměti ustanovení § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy byla náležitě a s odbornou péči prohlédnuta úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

Po právní stránce posoudil věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, dle § 2395 a násl., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet. Úvěr byl žalovanému poskytnut, žalovaný svých smluvních povinností nedostál, když úvěr nesplácel.Dle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Společnost , právnická osoba, ., tak byla oprávněna svoji pohledávku vůči žalovanému postoupit na žalobkyni.Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky nezaplatil.Jelikož soud shledal, že žaloba je činěna vůči žalovanému po právu této v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 341 Kč.

Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 889 Kč a nákladů právní služby advokáta, a to odměny dle vyhlášky č.177/1996 Sb., v platném znění, § 14b, a to tři úkony po á 300 Kč a tři režijní paušály po á 100 Kč a daň z přidané hodnoty z těchto částek, ve výši 21 %.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.