18 C 306/2021-20 · Obvodní soud pro Prahu 4

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 24 Kč, od 2. 2. 2021 do zaplacení, jakož i částku ve výši 1 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 1 500 Kč, od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, s tím, že žalovaný neuhradil jízdné a přirážku k jízdnému, a to za jízdu bez platné jízdenky, v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k čemuž došlo dne 1. 2. 2021, a to v tramvaji, na lince č. 26.

Žalovaný se však k žalobě nikterak nevyjádřil a zůstal nečinným.

Soud, v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157, odst. 4, o. s. ř., uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se přepravoval, ve shora uvedený den, v rámci sítě MHD, provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole, která tehdy se žalovaným byla provedena, se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Dle přepravního řádu, v době provádění předmětné přepravní kontroly, činila přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč a jízdné činilo 24 Kč.

Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný se žalobkyní uzavřel, a to již nástupem do dopravního prostředku, jenž je součástí sítě MHD, provozované žalobkyní, konkludentně, přepravní smlouvu, ve smyslu § 2550 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž mu vznikla povinnost, dle přepravního řádu, zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem, při přepravní kontrole, též i přirážku k jízdnému. Žalovaný se ovšem při předmětné přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplatit právě i zmíněnou přirážku k jízdnému. Žalovaný tedy své smluvní povinnosti nesplnil, když svůj dluh včas neuhradil, čímž se tak ocitl v prodlení, ve smyslu § 1968, o. z. Opak žalovaný netvrdil a též ani jinak se nebránil. Žalobkyně má proto, dle § 1970, o. z., i právo na zaplacení úroku z prodlení, z jednotlivých dlužných částek, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení).

Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, před žalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty, z částky 900 Kč, ve výši 189 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.