16 C 19/2022-28 · Obvodní soud pro Prahu 3

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 98 059,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 98 059,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 088,76 Kč za období od 11. 12. 2019 do 31. 5. 2022, s úrokem ve výši 8,87 % ročně z částky 98 059,86 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 98 059,86 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 318,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 98 059,86 Kč. Žalovaný dne 11. 12. 2019 požádal právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova]) o klasický úvěr [číslo] akceptací žádosti došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně, a to v 84 měsíčních splátkách po 2 154 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež došlo dne 31. 5. 2022 k zesplatnění úvěru Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022 byla předmětná pohledávka postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaný, ač vyzván, dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru ze dne 11. 12. 2019 a akceptací ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že byla mezi žalovaným a [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřena smlouva, na jejímž základě se [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 154 Kč RPSN činila 9,19 %.

5. Z údajů pro posouzení žádosti o úvěr ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný ke svým majetkovým poměrů uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu a je zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno] jako specialista od října 2014 s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč. Celkové náklady žalovaného činily 6 000 Kč měsíčně. Z informací o bonitě klienta soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni 10. 12. 2019 a 20. 8. 2019 evidován žádné úvěry a nebyl evidován v databázi Solus.

6. Z výpisu z úvěru bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 47 706 Kč. Ke dni 20. 4. 2022 činila dlužná částka 102 148,62 Kč.

7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně o úvěrové smlouvy odstoupil, což bylo žalovanému oznámeno.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2022 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

9. Výzvou k úhradě dluhu byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 117 224,91 Kč (upomínka ze dne 8. 7. 2022).

10. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne 13. 12. 2019 k uzavření shora specifikované smlouvy o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 120 000 Kč, který se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně. RPSN činila 9,19 %. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného kontrolou v databázích a porovnával příjem žalovaného s výdaji. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené měsíční splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky). Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a dluží žalovanou částku, jak je specifikováno shora. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužnou částku vyrovnal, což však neučinil. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo s ohledem na výši smluvního úroku z prodlení 8,87 % ročně a RPSN 9,19 % dostatečné. Smyslem předmětného ustanovení je zejména ochrana spotřebitelů před lichevními úroky. Výši sjednaného úroku pak nelze považovat za nepřiměřenou (tím spíše ne za lichevní), když v podstatě nepřevyšovala ani výši zákonných úroků z prodlení.

15. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně.

16. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 318,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 059,86 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 530 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 550 Kč ve výši 2 845,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.