17 C 165/2021-21 · Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31.181,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14.700 Kč s úrokem z prodlení z částky 14.700 Kč od 9.2.2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16.481,07 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.025,46 Kč, úrok ve výši 1.866,05 Kč, úrok 29 % ročně z částky 7.353,89 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.372,88 Kč, úrok ve výši 1.529,37 Kč, úrok 29 % ročně z částky 10.318,12 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 17.672,01 Kč od 19.12.2020 do 8.2.2021 ve výši 10 % ročně, úrok z prodlení z částky 2.972,01 Kč od 9.2.2021 do zaplacení ve výši 10 %, úrok z prodlení z částky 14.700 Kč od 9.2.2021 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o zápůjčce uzavřených dne 17.12.2018 a 29.3.2019 mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl na zápůjčce ze smlouvy [číslo] dne 17.12.2018 částku 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 5.684 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3.300 Kč vrátit v 18 splátkách po 1.330 Kč měsíčně, avšak uhradil pouze 4.100 Kč. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 10.318,12 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.700,19 Kč, úroků ve výši 1.529,37 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.372,88 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z 10.318,12 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z 10.318,12 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl na zápůjčce ze smlouvy [číslo] dne 29.3.2019 částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 3.046 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1.877 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách po 311 Kč, avšak uhradil pouze 1.200 Kč. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 12.162,76 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7.353,89 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.808,87 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.866,05 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1.025,46 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z 7.353,89 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z 7.353,89 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.

3. Žalobkyně tvrdí, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posoudil věřitel údaji získanými od žalovaného, které ověřil doklady zaznamenanými v zákaznické kartě. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila zákaznické karty.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

5. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.

6. Smlouva o zápůjčce pod [číslo] je datována dnem 17.12.2018. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovaný se zavázal částku ve výši 12.000 Kč, jejíž převzetí potvrdil, vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 5.684 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3.300 Kč vrátit v 18 splátkách po 1.330 Kč měsíčně. Dne 17.12.2018 žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které vedle svých osobních údajů uvedl svůj čistý příjem 10.794 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 21.000 Kč, běžné měsíční výdaje 6.000 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, je vlastník domu, má 1 vyživovací povinnost, je OSVČ. Je zatrženo, že předložil pracovní smlouvu, daňové přiznání. Prohlásil, že není v insolvenčním řízení, není proti němu vedena exekuce. (zjištěno ze smlouvy [číslo] ze zákaznické karty)

7. Smlouva o zápůjčce pod [číslo] je datována dnem 29.3.2019. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovaný se zavázal částku ve výši 8.000 Kč, jejíž převzetí potvrdil, vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za zpracování půjčky ve výši 3.046 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1.877 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách po 311 Kč. Dne 29.3.2019 žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které vedle svých osobních údajů uvedl svůj čistý příjem 10.794 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 6.000 Kč, běžné měsíční výdaje 5.000 Kč, interní splátky zápůjček 1.330 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, je vlastník domu, má 1 vyživovací povinnost, je OSVČ. Je zatrženo, že předložil pracovní smlouvu, daňové přiznání. Prohlásil, že není v insolvenčním řízení, není proti němu vedena exekuce. (zjištěno ze smlouvy [číslo] ze zákaznické karty)

8. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou 18. 12. 2020. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byl vyzván k úhradě žalovaných částek dopisem podaným na poště dne 25.1.2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované.

18. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 [příjmení] [příjmení] a ve věci [číslo] CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

20. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

21. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

22. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

23. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ řádně nesplnil, neboť nezjišťoval, zda má žalovaný i jiné závazky nežli ze zápůjček hrazených splátkami, neověřoval výdaje na bydlení, neověřoval další čisté příjmy domácnosti.

24. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

25. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

26. Přesto věřitel smlouvy uzavřel s vědomím sjednání vysokého úroku a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

27. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu.

Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C -106/89, EU:C: 1990, [právnická osoba] C -240–244/98, EU:C: 2000, [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012).

Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, [jméno] [jméno], C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, [příjmení] [jméno], C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES.

Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, [příjmení], C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65).

Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“

28. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co její právní předchůdkyně plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 14.700 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

29. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu učiněnou v oznámení o postoupení, když z lhůty uvedené ve smlouvě nelze pro neplatnost smlouvy vycházet. U lhůty k plnění (doručení oznámení) bylo přihlédnuto k ustanovení §§ 573, 605 a 607 o.z.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnější ve věci je žalovaný, kterému náklady za řízení nevznikly.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.