23 C 266/2024-28 · Okresní soud v Sokolově

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 318,45 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 4. 2024 do 1. 5. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako žalovaným nevrácených peněžních prostředků poskytnutých mu z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne , datum, .Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně (mimo jiné) na požádání a ve prospěch žalovaného poskytne tomuto žalovanému, a to i opakovaně po blíže nespecifikovanou dobu, peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč, jakož i že žalovaný tyto žalobkyní poskytnuté peněžní žalobkyni vrátí a žalobkyni zaplatí úrok ve výši 18,9 % z žalobkyní poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ročně.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný dne , datum, sice uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč, avšak v předmětném řízení nebylo vzdor tvrzení žalobkyně prokázáno, že by žalobkyně žalovanému předmětné peněžní prostředky skutečně poskytla, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na toto své tvrzení povinna. Následkem nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené (a pro úspěch ve věci zcela stěžejní) skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jež byl v řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.