6 C 14/2025-38 · Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

o zaplacení 30.441 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 21.000 Kč.II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení 9.441 Kč a ročního úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 30.441 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 340 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 30.441 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od 30. 7. 2023 do zaplacení. V žalobě uvedl, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2023 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 21.000 Kč. Žalovaný nárok sestává z jistiny ve výši 21.000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru při překročení doby splatnosti ve výši 8.819,63 Kč a smluvním úrokem ve výši 621,37 Kč.2.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že svůj závazek k předchůdci žalobce splnil.3. Soud nárok posuzoval veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí k neplatnosti úvěrové smlouvy pro neposouzení úvěruschopnosti uvedl, že „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ To, že se jedná o absolutní neplatnost, zákonodárce následně výslovně zohlednil v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8.

Žalobce ani žalovaný se nařízeného soudního jednání nezúčastnili. Soud tak nemohl žalobce poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že jeho předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, byť ho o této povinnosti informoval v předvolánce k jednání. Žalovaného pak nemohl poučit o povinnosti tvrdit a prokázat, že svůj závazek k předchůdci žalobce řádně splnil, byť ho o této povinnosti informoval v přípisu ze dne 17. 2. 2025. Nepřítomnost účastníků na jednání jde z procesního hlediska k jejich tíži (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).9.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 6. 2023 (č. l. 4-7 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , poskytl dne 29. 6. 2023 žalovanému úvěr ve výši 21.000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno splacení úvěru s úroky a poplatky v celkové výši 27.795,11 Kč při řádném splácení a ve výši 30.441 Kč při překročení doby splatnosti.10. Z aktuálních informací o klientovi k půjčce (č. l. 16 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce při poskytování úvěru počítal s měsíčním příjmem žalovaného ve výši 41.564 Kč a s měsíčními výdaji za bydlení ve výši 12.100 Kč a za splátky bankovního úvěru ve výši 2.000 Kč.11.

Z potvrzení o provedení transakce (č. l. 14 soudního spisu) soud zjistil, že na účet žalovaného bylo z účtu předchůdce žalobce dne 29. 6. 2023 poukázáno 21.000 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek (č. l. 9-12 soudního spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěru byla postoupena žalobci.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.14. Předchůdce žalobce vzal při poskytnutí úvěru v úvahu tvrzený měsíční příjem žalovaného ve výši 41.564 Kč a měsíční výdaje celkem ve výši 14.100 Kč.

Z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval jak příjem, tak skutečné výdaje žalovaného, a to nejen na bydlení, ale také na další živobytí (např. stravu a ošacení).15. Z žádného z provedených důkazů rovněž nevyplynulo, že by žalovaný dluh splatil.16. Z výše uvedeného vyplývá, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).17.

Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 21.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného ke dni připsání peněžních prostředků na jeho účet k bezdůvodnému obohacení ve výši 21.000 Kč podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný totiž obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení částky ve výši 21.000 Kč.18. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).19.

Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch z 55 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 10 %. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 500 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), k tomu náhrady za 21% DPH a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.218 Kč.

Žalobce po zohlednění procesního úspěchu náleží právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 340 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.