Legislator Case Law & Legislation
7 C 26/2022-22 ECLI:CZ:OSOP:2022:7.C.26.2022.1 AI generated

Consumer credit contract declared void due to lender's failure to verify borrower's solvency, resulting in unjust enrichment claim.

Case Number 7 C 26/2022-22
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The court dismissed the plaintiff's claim for the full loan amount and penalties but granted a partial judgment based on unjust enrichment. The lender failed to verify the borrower's income and solvency before granting the 15,000 CZK consumer credit, rendering the contract void against public order. Consequently, the court ordered the borrower to return the principal sum of 6,000 CZK plus statutory interest, while rejecting the claim for the remaining balance and contractual penalties.

Legislator headnote

AI generated

Zákon o spotřebitelském úvěru; § 588 odst. 1 obč. z.: A consumer credit contract is void if the lender fails to exercise due diligence in verifying the borrower's ability to repay, thereby violating public order and good morals.

Keywords

AI generated
consumer credit contract unverified solvency void contract public order unjust enrichment claim lender due diligence

Cited Legislation

AI generated
Law on Consumer Credit
Civil Code § 588 para. 1
Civil Code § 2991 para. 2
Civil Code § 1968
Civil Code § 1970
Civil Procedure Code § 101 para. 2 and 3
Civil Procedure Code § 142 para. 1
Civil Procedure Code § 160 para. 1
Civil Procedure Code § 202 para. 2
Government Decree No. 351/2013 Coll.

Cited Case Law

AI generated
Supreme Administrative Court judgment of 1 April 2015, no. 1 As 30/2015-39
Court of Justice of the European Union judgment of [date], [anonymized three words] against [name] [surname] and others
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9 682,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 109,30 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 127,55 Kč, dále úrok z prodlení 9 % ročně z částky 5 109,30 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 541,94 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu 4 572,82 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru 5 109,30, Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu 4 572,82 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 178,55 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 170,57 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 445,35 Kč, nesplacený inkasní poplatek 868,23 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, současně mezi stranami byl dohodnut poplatek 12 272 Kč zahrnující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, inkasní poplatek, splacení úvěru bylo stanoveno ve splátkách 1 948 Kč měsíčně do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval.

2. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání [datum].

3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když se žalobkyně z jednání soudu omluvila a žalovaný zůstal nekontaktní.

4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 15 000 Kč, že se do jeho dispozice tato částka dostala proti podpisu na uvedené smlouvě, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena [datum]. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalovaného jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalovaného, a to jeho korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu, jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalovaného ovšem nebyly soudu předloženy listiny prokazující jeho příjmy uvedené žádosti o úvěr, ze kterých by bylo lze dovodit údaje ohledně jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] obsahující doklad o převzetí jistiny úvěru žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], sdělení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum]).

5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]).

8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovaného nevyzval k jejich prokázání. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaným bez toho, aby soudu předložila dalšími doklady k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.).

9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu a podle tvrzení žalobkyně jí bylo dosud zaplaceno žalovaným 18 500 Kč, má soud za to, že žalobkyni takto přeplatil, proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 6 000 Kč, a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z., má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení, které však žalovaný nepožadoval a patrně mu s tímto řízením žádné nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o.s.ř., bylo-li jím rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč.