9 C 287/2020-49 · Okresní soud v Klatovech

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky [částka], do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od 13. 12. 2019 ve výši 8,05 % ročně do zaplacení a ve výši [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 27. 8. 2020 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 5. 5. 2016 vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku [částka] spolu s příslušenstvím do 4. 6. 2016. V souladu s odst. 10.1 Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru byla tato uzavřena v elektronické podobě.

Žalovaný o půjčku požádal online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na https://www.zaplo.cz/register), jehož součástí bylo zadání občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou žalovaný projevil svoji vůli uzavřít Smlouvu, když převedl částku [částka] ze svého účtu na účet Zaplo. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku.

Při zaslání této verifikační platby žalovaný také odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracování osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením [název]. Text Smlouvy o úvěru a veškeré dokumenty byly žalovanému zaslány na e-mail uvedený při žádosti o půjčku. Při dokončování žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity.

Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tím mu vznikla povinnost zaplatit předchůdci žalobce pokutu ve výši 0,25 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno v 1. odst. pod částí smlouvy s nadpisem Podmínky úvěru, a zároveň dle odst. 3.12 VOP povinnost zaplatit paušální náhradu hotových výdajů spojených s upomínáním podle Sazebníku. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019.

Žalovaný byl o osobě věřitele vyrozuměn přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka] a sestávala se z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka]. Žalobce požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13. 12. 2019 z jistiny ve výši [částka].

Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, nesplatil sjednanou částku ve Smlouvě o úvěru řádně a včas, vznikla mu povinnost uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,25 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Nesplacená část této smluvní pokuty byla na žalobce převedena Smlouvou o postoupení pohledávek a to ve výši [částka] počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 5. 6. 2016 z dlužné jistiny ve výši [částka] do 18. 4. 2017.

2. Soud jednal a rozhodl dne 11. 1. 2021 bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo vykázáno doručení fikcí dnem 11. 12. 2020 a soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé.

3. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 5. 5. 2016 s právním předchůdcem žalobce, Obchodní podmínky ke Smlouvě o půjčce, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, upomínku ze dne 23. 6. 2016, ze dne 5. 7. 2016, předžalobní výzvu ze dne 22. 7. 2016 s podacími archy, Smlouvu o postoupení pohledávky, potvrzení o přijetí platby ze dne 12. 12. 2019 za prodané portfolio od předchůdce žalobce, výpis z účtu žalobce o odeslání platby [částka] dne 5. 5. 2016 na účet žalovaného (ověřeno došlou platbou + [částka] z účtu žalovaného).

Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce na svůj účet částku celkem [částka] dne 5. 5. 2016. Ze Smlouvy o úvěru je zřejmé, že splatnost částky [částka] je dne 4. 6. 2016 s roční sazbou úroku 279,83 %. Dle sdělení žalobce, žalovaný uhradil na tento svůj dluh částku [částka], která byla započtena částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu smluvního úroku. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení.

Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne 5. 5. 2016 ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah:

V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat.

Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byly napsány předem, pouze se dopisuje půjčená částka, splatnost, sazba úroku, celková splatná částka a RPSN. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit.

Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena od jeho právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobce poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání půjčky žalobce nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku.

Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, předchůdce žalobce si ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud se týče smluvené sazby ročního úroku 279,83 %, je mnohonásobě vyšší, než se zpravidla sjednával úrok obvyklý v daném čase s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami pro poskytování úvěrů či půjček. Diskutabilní je také poplatek za 3 upomínky, který je účtován dle sazebníku po [částka] za jednu, upomínky jdou v časových řadách po 14ti dnech, zřejmě proto, aby byl jejich počet k možnému účtování naplněn. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení by měl být úrok.

Tímto ujednáním tak dochází k dalšímu navyšování dlužné částky. Soudem je zastáván názor, že takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Žalovaný evidentně nemohl ujednání ve smlouvě ovlivnit, věřitel by nepochybně jinou smlouvu neuzavřel. Při zvážení všech rozhodných okolností tohoto případu soud uzavřel, že považuje Smlouvu o úvěru ze dne 5. 5. 2016 za neplatné právní jednání, včetně ujednání o smluvní pokutě.

4. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z.

Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka] a dle tvrzení žalobce uhradil žalobci celkem částku [částka].

K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá od žalovaného žalobci částka [částka]. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení, tak jak žalobce požadoval v žalobním petitu. Úrok je přiznán v zákonné výši a náleží žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je ve výši [částka] za dobu od 5. 6. 2016 do 19. 11. 2019. Vše zaplatí žalovaný ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tří dnů od právní moci rozsudku.

Ve zbytku, tj ve výši [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]), ve výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]), kapitalizovaného úroku [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]) od 13. 12. 2019 ve výši 8,05 % ročně a co do částky [částka], byla proto žaloba zamítnuta.

5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci měl převážný úspěch žalovaný, ale protože mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, ponese si každý z účastníků náklady řízení ze svého. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.