10 C 272/2022-44 · Obvodní soud pro Prahu 4

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 95 089,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 471,74 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy poslední den v měsíci s tím, že první splátka bude splatná posledního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Ohledně částky 90 618 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 089,78 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 19 021,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím jako neuhrazené části revolvingového úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat opakovaně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se splatností k 30. dni každého kalendářního měsíce. Výše pravidelné měsíční splátky činila 11 % z aktuální dlužné částky nebo 1 000 Kč – vyšší z těchto dvou částek. Úvěr měl být splacen nejpozději dnem [datum], což se však nestalo, a žalovaný se proto následujícího dne dostal do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka za žalovaným ve výši 95 089,78 Kč následně přešla ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který současně obsahoval i předžalobní výzvu k úhradě dluhu na účet žalobkyně. Žalovaný však na dluh neuhradil ničeho dalšího.

2. Žalovaný v řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnosti pověřit s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. Dle žalovaného je tedy uzavřená úvěrová smlouva neplatná podle § 87 ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelského úvěru, a žalovaný je proto povinen vrátit pouze jistinu poskytnutého úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. K těmto možnostem pak žalovaný uvedl, že je ve starobním důchodu a jeho důchod je zatížen exekucí. Jistinu by tedy byl schopen splácet po 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o jeho odročení, a soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo] [země], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se splatností ke 30. dni kalendářního měsíce. Výše pravidelné měsíční splátky činila 11 % z aktuální dlužné částky nebo 1 000 Kč – vyšší z těchto dvou částek. Smluvní strany si dohodly, že budou úvěr úročit pevnou úrokovou sazbou 0,3452 % denně a pro případ prodlení s úhradou splátky si strany ujednaly poplatek 250 Kč za každou opožděně uhrazenou splátku a současně smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], standardními informacemi o spotřebitelském úvěru).

6. Před poskytnutím úvěru měla společnost [právnická osoba] k dispozici informaci sdělenou žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, že zdrojem příjmu žalovaného je starobní důchod. Dále měla k dispozici občanský průkaz žalovaného (prokázáno přehledem informací o žádosti o poskytnutí úvěru a kopií občanského průkazu žalovaného).

7. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal celkem částku 132 238 Kč. Konkrétně dne [datum] čerpal částku 40 000 Kč, dne [datum] částku 18 000 Kč, dne [datum] částku 2 850 Kč, [datum] částku 1 221 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, [datum] částku 1 600 Kč, dne [datum] částku 657,03 Kč a dne [datum] pak částku 63 000 Kč. Žalovaný na základě smlouvy uhradil celkem částku 127 856,26 Kč. Dne [datum] uhradil částku 7 200 Kč, dne [datum] částku 7 200 Kč, dne [datum] částku 7 363 Kč, dne [datum] částku 8 822 Kč, dne [datum] částku 8 375,89 Kč, dne [datum] uhradil částku 70 834,70 Kč, dne [datum] částku 7 982,60 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a nakonec dne [datum] uhradil žalovaný na úvěr částku 9 078,10 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splátek z vnitřního systému žalobkyně). Rozdíl mezi celkovou čerpanou a uhrazenou částkou tedy činí 4 471,74 Kč.

8. Pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohou). Žalovaný byl o této skutečnosti informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Součástí oznámení byla též předžalobní upomínka k úhradě dluhu žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínkou ze dne [datum], podacím lístkem).

9. Soud dále provedl důkaz platebními informacemi zaslanými žalovanému se splatností [datum], pro posouzení případu však neměl tento důkazní prostředek význam.

10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

11. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Jak vysvětlil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku z 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti (…). povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V judikatuře českých soudů pak není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. ZoSÚ poskytovatelem úvěru má i podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy mezi účastníky (tj. i podle znění § 87 ZoSÚ účinného do 28. 5. 2022) za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy (viz zejména usnesení Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20, či rozsudek Nejvyššího soudu 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru k písemné výzvě soudu uvedla pouze tolik, že k posuzování úvěruschopnosti žalovaného došlo prostřednictvím jeho lustrace v ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB a výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Toto tvrzení ovšem žalobkyně nedoložila žádnými důkazy, a především jej nijak dále nekonkretizovala ohledně údajů, z nichž by bylo možno schopnost žalovaného splácet úvěr dovodit. S ohledem na neúčast žalobkyně na nařízeném jednání pak soud nemohl žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017, a tam citovaná rozhodnutí). Soud z tohoto důvodu uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného.

16. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena celkem částka 132 238 Kč a tuto žalovaný v plné výši nevrátil, když uhradil pouze částku 127 856,26 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne [datum], tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni dlužnou částku vydat. Výši bezdůvodného obohacení pak soud stanovil rozdílem částky žalovanému vyplacené, tj. 132 238 Kč, a žalovaným žalobkyni uhrazené, tj. 127 856,26 Kč, kdy rozdíl těchto částek činí 4 471,74 Kč. S ohledem na neplatnost dané smlouvy pak soud nemohl žalobkyni přiznat úroky z poskytnuté částky, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy na ně žalobkyni právo nevzniklo.

19. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku a ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak ze zákona došlo k modifikaci splatnosti dlužné částky, a soud z tohoto důvodu žalovanému uložil dlužnou částku uhradit ve splátkách po 1 000 Kč.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl neúspěšný pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 021,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 089,78 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 720 Kč ve výši 3 301,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.